Vybrané články
z týdeníku The Economist

Brexit rozlitý v ulicích

Blíží se sezona oranžistických pochodů a Severní Irsko už teď hoří.

Brexit rozlitý v ulicích
ilustrační foto | Profimedia.cz

Se stejnou jistotou, s jakou jaro přichází po zimě, s sebou teplejší počasí přináší nepokoje do Severního Irska. Bývají dvojího druhu. To, o čem místní hovoří jako o rekreačních výtržnostech, se odehrává na jednom místě a obvykle se to obejde bez větších násilností. Závažnější pouliční nepokoje, takové, jakých jsme se stali svědky minulý týden, se obvykle točí kolem politiky.

Dvanáctiletí výtržníci

Od Velkého pátku patřily noční ulice v loyalistických čtvrtích Belfastu a Londonderry rozvášněnému davu. Podobné výbuchy obvykle trvají jen pár dní. Ale i kdyby tomu tak bylo i tentokrát, nepokoje zanechají v životech mnohých nesmazatelnou stopu. Jedna policistka přišla během zatýkání údajného výtržníka ke dvojité zlomenině nohy, řada jejích kolegů utrpěla zranění hlavy, nohou nebo popáleniny poté, co na ně dav zaútočil kusy zdiva, kovovými tyčemi, zábavní pyrotechnikou, poklopy od kanálů a zápalnými bombami. Dlouhodobé následky si ponesou také viníci – záznamy v trestních rejstřících budou mít mladí lidé, z nichž některým nebylo podle policie ani dvanáct let. Ti se ocitají v první linii nepokojů, přičemž je ze zadních řad povzbuzují starší polovojenští vůdcové.

Ale i kdyby násilí opadlo, stále je důvodem k obavám, protože brexit namíchal v severoirské politice mimořádně výbušnou směs. Od chvíle, kdy Boris Johnson uzavřel dohodu s Evropskou unií, která v lednu vytyčila v Irském moři (staro)novou hranici, unionisté hlasitě protestují proti linii, která symbolicky a ekonomicky odděluje Severní Irsko od Británie. Část loyalistů nevidí jinou možnost, jak se zbavit toho, co tolik nenávidí, a tak usoudili, že by mohli Johnsona a EU přimět k přehodnocení rozhodnutí násilím.

Kudy vede hranice

Johnson by se tomuto tématu milerád vyhnul, ale EU trvá na tom, že pevná hranice je nezbytná nejen proto, aby do Unie neprosakovalo britské zboží, ale také kvůli udržení míru – ačkoli se zatím zdá, že se děje pravý opak. Řešením není ani přesunutí kontrol zboží na hranici mezi Irskem a Severním Irskem, neboť tamější hranice by představovala terč pro opoziční republikány.

Brexit není jediným katalyzátorem násilí. Jako rozbuška zafungovalo rozhodnutí státního zástupce z 30. března neobvinit republikánské vůdce, kteří se v červnu zúčastnili pohřbu předáka IRA. Na ten přišlo v době, kdy se podle nařízení vlády provincie mohlo na smutečním obřadu sejít maximálně deset truchlících, na dva tisíce lidí včetně kompletního vedení strany Sinn Féin. Prokuratura oznámila, že nemůže nikoho obvinit, protože byl zákon mizerně napsán. Policie podle ní věděla, že se smutečního shromáždění před pohřbem zúčastnilo 400 lidí a že na pohřeb se chystá kompletní vedení Sinn Féin. V reakci na to unionisté požadují rezignaci šéfkonstábla Policejního sboru Severního Irska Simona Byrneho.

Na roztržku mezi unionisty a policií teď není vhodná doba. Blíží se období oranžistických pochodů a v posledních dnech prošlo několik skupin doprovázených maskovanými muži Portadownem, Ballymenou a Markethillem. Nedošlo k žádným výtržnostem, nicméně organizátoři nepožádali o povolení Komisi pro přehlídky, a tím pádem porušili zákon. A to je neobvyklý a zlověstný krok ve skutečně nebezpečném okamžiku.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Bankrotáři: paralely příběhů Bárty a Mičky
  • Zabal to, Warrene! „Věštec z Omahy“ by měl odstoupit
Objednat nyní