Vybrané články
z týdeníku The Economist

Blahoslavení bohatí duchem

Štěstí se opravdu dá koupit za peníze a recese vás o něj může připravit.

ilustrační foto | Shutterstock.com

Hrubý domácí produkt (HDP), nejběžnější měřítko národní prosperity, to v posledních letech schytává ze všech stran. Kritici tvrdí, že počítání, kolik se toho v dané zemi utratí za zboží, služby a investice, zcela opomíjí celkovou hodnotu, kterou občané získávají třeba z Googlu nebo Facebooku. Poukazují také na to, že HDP ignoruje další aspekty rozvoje, jako je zdraví jednotlivce, jeho volný čas a štěstí.

Tyto kritiky pravděpodobně zveličují míru nedostatečnosti HDP k zachycení bohatství národů. Společnost Gallup se dotázala lidí ze 145 zemí na různé aspekty jejich osobního blahobytu. Mnohé z nich silně korelují s hodnotami HDP na hlavu. Jeden zcela zřejmý příklad – téměř všichni obyvatelé horních deseti procent zemí co do utrácení odpověděli, že mají dostatek jídla, naproti tomu těch z dolních deseti procent pouhé dvě pětiny.

Pozoruhodné však je, že vývoj HDP na hlavu kopíruje i mnoho nefinančních indikátorů. Obyvatelé horních deseti procent zemí ohodnotili svoji životní situaci sedmi body z deseti, oproti pouhé čtyřce v dolních deseti procentech. Lidé z bohatých zemí také vnímají silnější podporu své rodiny, cítí se bezpečněji v okolí svého bydliště a víc věří svým politikům. Zároveň si však téměř stejně jako lidé z chudých zemí stěžují na nedostatek odpočinku a dostupného bydlení.

Čtvrtina lidí na kurzarbeitu?

Postupné odpoutávání od státních subvencí dává smysl za předpokladu, že firmy budou mít pro zaměstnance práci a celkový počet hodin na odstávce se bude snižovat. Jinak se začne propouštět.

Odborníci se rozcházejí v názoru na to, do jaké míry je národní bohatství příčinou spokojenosti obyvatel. Obyvatelé některých zemí například zůstali mrzutí, přestože jejich HDP per capita vzrostlo, na což upozornil americký ekonom Richard Easterlin. Existuje však možnost, jak otestovat hypotézu, že se dá penězi koupit štěstí – analyzovat, co se stane, když peněz ubude.

Studie z předchozí globální krize v roce 2009 naznačují, že ekonomické potíže skutečně vedou k emočnímu strádání. Akademici zaznamenali poklesy v životní spokojenosti a dalších ukazatelích osobního blahobytu ve Spojených státech a několika evropských zemích, byť tyto projevy se týkaly převážně lidí, kteří přišli o práci. Adam Mayer z Coloradské státní univerzity zjistil, že mezi podobně majetnými a vzdělanými Evropany mají nejpesimističtější životní postoj ti, kteří nedávno přišli o zaměstnání a mají potíže nakoupit základní potraviny.

Pandemie covidu-19 poskytne ekonomům možnost ještě víc prozkoumat tyto vzorce chování. Nejnovější prognózy Mezinárodního měnového fondu uvádějí, že globální HDP, měřeno v paritě kupní síly, klesne letos o 4,9 procenta. Podle zkušeností z předchozích recesí bude mít tento silný otřes dlouhodobé následky. Světové ekonomiky nakonec přerostou své předpandemické hodnoty, ale celkově budou o něco méně bohaté, než by byly, kdyby ke krizi nedošlo. Virus si tedy vyžádá obrovské množství obětí a způsobí nemalé hospodářské škody. A vzhledem ke korelaci mezi HDP na hlavu a lidským blahobytem ovšem dlouhodobě ovlivní i kvalitu života na celém světě.