Biliony v podzemí

Česko má zásoby nerostných surovin za biliony korun. Většinu nejcennějších zásob ale z ekologických důvodů není možné vytěžit.

Biliony v podzemí
ilustrační foto | Profimedia.cz

Být dnes uhlobaronem? Není o co stát. Energie budoucnosti má pocházet ze světla slunce, ne ze tmy dolů. V tomto desetiletí se píší poslední kapitoly historie zbývajících českých uhelných dolů, největší a nejvýznamnější části těžařského sektoru. Dolování špinavých surovin se brzy stane doménou zemí, kam přísné oko západního ochránce klimatu nedosáhne, aby nedráždilo jeho jemnocit.

Pokud se vývoj dramaticky nezmění, zůstane tak velká část nerostného bohatství v Česku pod zemí. Už dříve tento osud potkal ložiska kovových rud, stříbra nebo zlata. Před třemi lety vyjel poslední vozík také z jediného zbývajícího hlubinného uranového dolu. 

Jen zlaté žíly v tuzemských nalezištích mají přitom potenciál vydat žlutý kov za zhruba 325 miliard korun. Zásoby uranu by se daly zpeněžit zhruba na 240 miliard. A ještě nedávno ve všech pádech skloňovaného lithia je podle České geologické služby v severních Čechách minimálně za 200 miliard. Odvážnější odhady hovoří dokonce o ložiscích za dva biliony korun.

Přestože zrovna nyní by se stovky miliard uložené v podzemí hodily státnímu rozpočtu jako sůl, v nejbližší době si na ně ministryně financí nesáhne. Těžaři narážejí na odpor ekologů i obyvatel v okolí nalezišť. A řada zdrojů nerostného bohatství je v místech, kde jednoduše těžit nejde – jsou zastavěná a obydlená. Kde se v Česku nacházejí největší poklady a kolik by mohly vynést peněz?

Uhlí v nemilosti

Po železu, mědi, cínu nebo olovu bude další surovinou, která zůstane zřejmě už navždy pod zemí, uhlí. Nejšpinavější lignit se na Hodonínsku přestal těžit už v roce 2009. O nejméně kvalitní hnědé uhlí na trhu nebyl zájem a těžba se nevyplácela.

Ještě do konce desetiletky budou následovat i zbylé doly. Nevyhnutelný osud ložisek na Karvinsku letos ještě urychlila rána v podobě zásahu epidemií čínské chřipky. Ekonomicky ale společnost OKD nefunguje už dlouho. Podle ministra průmyslu tak doly zavřou nejspíš už v roce 2021 nebo 2022. Pod povrchem zůstane skoro 30 milionů tun vytěžitelné suroviny za přibližně 35 miliard.

 

Bez rypadel v povrchových dolech na hnědé uhlí se neobejdeme delší čas. Přesto jsou i majitelé ložisek v severních Čechách smířeni s nevyhnutelným: kutání a spalování uhlí by v Česku mělo skončit zhruba za deset let. I tady se zahrnou a definitivně pohřbí desítky až stovky miliard.

Víc zlata, než má ČNB

Zlatá naleziště ve středních Čechách a na Jesenicku na severní Moravě jsou až překvapivě bohatá. Průzkumy nalezly bezmála 340 tun žlutého kovu, který by se při dnešních vysokých cenách dal prodat za zhruba 320 miliard korun. Pro srovnání – zlaté rezervy České národní banky činí devět tun.

Stát, respektive státní těžařský podnik Diamo nechce nechat zlato ležet ladem. Největší potenciál vidí právě na Jesenicku. Ředitel podniku Ludvík Kašpar letos v dubnu oznámil, že zahájí geologický průzkum ve Zlatých Horách, v oblasti zrušeného ložiska. Místní občany ale uklidnil, že těžit se zatím v nejbližších letech nebude.

ilustrační foto
Jan Bělovský

Jiná naležiště budou vytěžitelná ještě komplikovaněji. Třeba v Mokrsku na Příbramsku sice leží v místních kopcích téměř 60 tun zlata, jeho částice jsou ale velmi drobné a rozptýlené; k těžbě by bylo potřeba kyanidové loužení. Není divu, že se proti brutálně neekologické těžbě ohradili občané a v roce 2013 se jim podařilo zablokovat zkušební provoz, který plánovala kanadská společnost Astur Bohemia.

Ladem zůstávají také velká ložiska dalšího drahého kovu. Na Kutnohorsku a v okolí severomoravského Rýmařova podle geologů čeká na „vyzvednutí“ přes 500 tun stříbra o hodnotě necelých devíti miliard korun.

Dva tisíce miliard 

Uranové doly nemají v Česku příliš pozitivní konotace, a tak v létě před třemi lety při oficiálním zavírání posledního z nich nikdo nesmutil. Naopak, poslední vozík, který vyjel z podzemí, vítali lidé potleskem. Dříve uranová velmoc tak dnes jen dotěžuje uran ze zbytků z Rožné na Liberecku.

Ani naleziště radioaktivního kovu nenechávají úřady lhostejné. Diamo loni na konci roku požádalo o průzkum na Jihlavsku, v obci Brzkov. „V případě otevření ložiska a zahájení těžby od roku 2025 by při plánované průměrné roční produkci 180 tun uranu byla pokryta potřeba jaderných elektráren z 25 procent po dobu 16 let,“ psala firma v analýze k projektu.

 

Odpůrci těžby ale upozorňují, že miliardové náklady na zahájení těžby a také ekologické škody vysoce převyšují užitek – v Brzkově má být jen asi 265 tun uranu. To je jen nepatrný zlomek celkových zásob, které po celém Česku dosahují 135 tisíc tun v hodnotě téměř čtvrt bilionu.

Pozornost státu se zaměřuje také na kovy budoucnosti. Jedním z nich je lithium, které do povědomí veřejnosti dostala předvolební kampaň v roce 2017; šéf ANO tehdy z billboardů hřímal, že je potřeba zachránit lithium za dva tisíce miliard před cizáky. Od té doby se mnoho nezměnilo a těžba perspektivní suroviny potřebné například při výrobě baterií je také v nedohlednu. 

Odhady lithiového bohatství se liší. Česká geologická služba hovoří o 1,1 milionu tun kovu zhruba za 200 miliard korun. Odhady kanadských těžařů ale zmiňují zásoby až za dva biliony korun.

 

Vedle lithia se v horách na severu Čech nacházejí i další kovy budoucnosti, například molybden, selen, tellur, tantal nebo niob. Mezi nejzajímavější pak patří ložisko germania na Sokolovsku. Pod zemí má být vzácného kovu na 470 tun. Jeho cena se přitom pohybuje kolem tisíce dolarů za kilogram a ložisko má potenciální výnosnost 10,5 miliardy korun. Těžba je ale v nedohlednu.

Stelivo za miliardy

Česko kromě dobře známých nerostných surovin disponuje i ložisky, která na první pohled nepůsobí zajímavě. Ukrývají se v nich ale velké peníze. Typickým příkladem je bentonit, hornina vzniklá zvětráváním čediče. Samotný název většině lidí asi nic neřekne, setkal se s ním ale každý, kdo chová kočky: právě bentonit se používá do kočičích záchodků jako stelivo. Využití je nicméně mnohem širší.

Ročně se ho v Česku vytěží za několik miliard, potenciál má – stejně jako další suroviny využívané ve stavebnictví – několikanásobně větší. Zásoby se počítají na miliony tun. Podobně jako těžba štěrkopísku nebo kamene se nicméně ani bentonit nesetkává s velkým pochopením. Naposledy se těžby zbavily loni na podzim Ivančice, když koupily těžební firmu a místní lom se zásobou 130 tisíc tun bentonitu zavřely. Příliš se rozlézal do okolí.

Dovolená s rýžovací pánví

Uloupnout si něco málo z českého nerostného bohatství si může každý. Po celé republice existuje řada míst, kde se při troše štěstí a trpělivosti dají najít vzácné kameny, polodrahokamy nebo třeba fosilie. Pokud si na dovolenou přibalíte rýžovací pánev a geologické kladívko, s největší pravděpodobností se ale nevrátíte jako boháči.

Největší potenciál na slušný výdělek má hledání vltavínů. Za běžné kameny se platí tisícové částky; ty nejhezčí kousky ale mohou vynést i několik desítek tisíc. I proto budete mít při hledání vltavínů také největší konkurenci – těžba vltavínonosné horniny se za posledních pět let zvýšila o třetinu. Nepříjemnosti mohou způsobit také nelegální hledači zelených kamenů, kteří na Českobudějovicku vyhlášená místa rozryli desítkami malých štol.

Zajímavý může být z finančního hlediska i český granát. Průmyslově se jeho těžbě věnuje společnost Granát Turnov. Pro ilustraci – v loňském roce dosáhla obratu asi 75 milionů korun. Kolik si může přivydělat drobný nálezce? Nejdrobnější kamínky do tří milimetrů vykupuje Granát Turnov za deset korun za gram. Za nejcennější kousky velké více než šest milimetrů ale platí až 250 korun za gram.

Konkurence z Maroka

Spíš hezký suvenýr z cest, než dobře zpeněžitelný sběratelský kus si z dovolené přiveze ten, kdo se zaměří na fosilie. Týdeník Hrot doporučuje hned několik lokalit, kde lze s geologickým kladívkem uspět. Mají však jedno společné: s největší pravděpodobností bude nález jen malý trilobit nebo zkamenělá rostlina.

V obchodech s minerály a zkamenělinami se tyto trilobití fosílie nevalné kvality prodávají za pár desítek, maximálně stovek korun. Aby se cena počítala v tisících korun, musí být zkamenělina podle jednoho z prodejců Jiřího Vedrala výborně zachovalá, neslepovaná a s výrazným vzorkem. 

Českým nálezům navíc tvrdě konkuruje import ze zemí, jako je Maroko, Jihoafrická republika nebo Čína. Větší, kvalitnější a jednoduše fotogeničtější fosílie se pak prodávají až za desítky tisíc korun. Podobné kousky ovšem v Česku téměř s jistotou nenajdete.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Muzikanti na mizině
  • Dlouhé čekání na krátkou práci
Objednat nyní