Vybrané články
z týdeníku The Economist

Bidenův zesilovač

Co vypovídá výběr Kamaly Harrisové o demokratickém prezidentském kandidátovi Joeu Bidenovi.

Bidenův zesilovač
Joe Biden a Kamala Harrisová | Profimedia.cz

Joe Biden zatím dělal, co mohl, aby pokud možno nebyl moc vidět. Čím jsou média plnější Donalda Trumpa, lidí umírajících na covid-19 a ekonomických potíží, tím pro Bidenovu prezidentskou kampaň lépe. Zatím to fungovalo – Biden je v průzkumech devět bodů před Trumpem. Demokraté mají nejen šanci ovládnout Bílý dům a udržet Sněmovnu reprezentantů, ale dokonce i dobýt Senát, což ještě před rokem vypadalo jako zhola nemožné. Pokud by to dokázali, měli by šanci změnit Ameriku.

Ale jak? Neviditelná kampaň sice může Bidenovi vyhrát listopadové volby, ale příliš toho nevypovídá o tom, jaký by mohl být prezident. Jeho volba senátorky Kamaly Harrisové za viceprezidentskou kandidátku je něco jiného. Je to první velké rozhodnutí, které musel učinit, a leccos vypovídá o tom, jak by se později mohl rozhodovat v Bílém domě. Také něco naznačuje o ideologickém směřování budoucí Bidenovy administrativy.

Rozhodnutí vrhá velmi dobré světlo na bývalého viceprezidenta, jenž strávil osm let v roli, pro niž si nyní vybral senátorku Harrisovou. Biden si vybral do týmu někdejší soupeřku, která mu šla v primárkách nejvíc po krku – dokázal, že jí to nemá za zlé. A zároveň si vybral kandidátku, která se přes všechna přelomová „poprvé“ – první Afroameričanka a první asijská Američanka na prezidentské kandidátce (její rodiče pocházejí z Jamajky a z Indie) – do nejvyšších politických pater dostala klasickou cestou. Harrisová bývala vrchní státní návladní v San Francisku, ministryní spravedlnosti Kalifornie a nyní je federální senátorkou. Biden slibuje Američanům návrat kompetentní vlády. Profesní životopis jeho spolubojovnice tato slova potvrzuje.

Žádná měkkota

Co tedy výběr Harrisové vypovídá o možném jednání případní Bidenovy administrativy? Stejně jako Biden vyšla Harrisová ze středových kruhů Demokratické strany. To v dnešní době znamená snahu o boj proti klimatické změně, zlepšení zdravotní péče a vztahů podnikové a státní sféry postupnými změnami; takže žádnou revoluci. 

Její hlavní nevýhodou, a to jak pro libertariány, tak pro progresivní demokraty, je její někdejší působení v úřadu státní návladní. Kalifornii trápí přeplněné věznice a dysfunkční probační služba. Harrisová svou činností nepomohla ani jednomu. Vystupovala proti legalizaci marihuany a agresivně stíhala nenásilné trestné činy. Ovšem pokud by se z letošních voleb měl stát souboj o to, kdo je pevnější v otázkách práva a pořádku, což by si Trump přál, může minulost Harrisové hrát do karet demokratům. Jen těžko by ji někdo mohl obvinit ze změkčilosti v otázkách kriminality, což může hrát jistou roli, protože v letošním roce došlo k prudkému nárůstu počtu vražd ve velkých amerických městech.

Harrisová není ani moc ideologická, což je další přednost, která by se mohla v listopadu hodit. Trumpova kampaň doufala, že si Biden vybere nějakého šíleného levičáka – takto se prezident musel v prvním útočném tweetu spokojit s „falešnou Kamalou“. Jako v případě mnoha Trumpových urážek, i tato v sobě skrývá zrnko pravdy. Při demokratických primárkách Harrisová napřed naznačovala, že je ochotna zrušit soukromé zdravotní pojištění, když se zdálo, že politický vítr fouká tím směrem. Když se ale ukázalo, že ten plán nahrává zvolení Donalda Trumpa, v podstatě jej zavrhla a začala prosazovat jakýsi nefunkční hybrid. To svědčí o absenci pevných názorů. Zároveň to však svědčí i o flexibilitě, která může přijít vhod při washingtonském politickém kšeftování. 

Starý bílý matador

Jinými slovy, Kamala Harrisová v mnoha ohledech připomíná starého bílého politického matadora, jemuž volební lístky tradičně patřily. Někteří viceprezidenti mají kompenzovat slabiny hlavních kandidátů – jako evangelická zbožnost Mikea Pence vyvažuje hefnerovské spády Donalda Trumpa. Kamala Harrisová je spíše zesilovač.

Podobně jako Biden se spolu se svou stranou posunula například v otázkách práva a justice, ale zároveň se nikdy příliš nevzdálila od postojů, které zastává většina voličů. Nasbírala dostatek zkušeností v řídicích funkcích a v legislativě, aby mohla kompetentně rozhodovat. To sice nezní příliš inspirativně, ale ostře to kontrastuje s projevy současné administrativy, kterou Biden s Harrisovou chtějí nahradit.

Důležité je to i proto, že by Harrisová mohla jednou sama zdědit nebo vybojovat prezidentský úřad. Průměrná střední délka života mužů v Americe je 76 let. Joeu Bidenovi je 77. Když letos v listopadu vyhraje, mohla by Harrisové připadnout povinnost dosloužit za něj volební období. Když prohraje, bude Harrisová první mezi potenciálními demokratickými kandidáty do příštích voleb. Přes všechny současné obavy z rasismu v Americe působí Kamala Harrisová jako bezpečná a zcela logická volba viceprezidentské kandidátky. To je známka pokroku.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Kdo se bojí Bujnocha
  • Dáme jídlo. A pak snad i vyděláme
Objednat nyní