Vybrané články
z týdeníku The Economist

Bibi, naděje Arabů

Po letech otevřeného nepřátelství se izraelský premiér Benjamin Netanjahu dvoří arabským voličům. Funguje to.

Bibi, naděje Arabů
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu | Shutterstock.com

Benjamin Netanjahu v roce 2015 prohlásil, že izraelští Arabové volí „stádně“. Pokusil se tím vystrašit svou nacionalistickou a náboženskou voličskou základnu a přimět ji, aby vyrazila k urnám. O čtyři roky později se Netanjahu z pozice izraelského premiéra pokusil dostat kamery do volebních místností. Kritikové to vnímali jako pokus o odstrašení arabských voličů. Loni zase zkusil odradit své rivaly od spolupráce s arabskými zákonodárci tím, že nazval Sjednocenou kandidátku, koalici arabských stran, „stoupenci teroristů“. 

Před blížícími se volbami, které v Izraeli proběhnou 23. března – už čtvrtými během dvou let –, mluví ale Netanjahu úplně jinak. Objíždí arabská města a připisuje si zásluhy za velice úspěšnou distribuci vakcín proti covidu-19. Jeho strana Likud přidala na kandidátku arabské muslimy. Premiér prohlašuje, že ho těší, když mu Arabové říkají „Abú Jaír“ (otec Jaíra), čímž reaguje na jejich zvyk titulovat lidi jménem nejstaršího syna. „Dojímá mě to k slzám,“ popisuje.

Skoro z nuly

Netanjahu se začal dvořit Arabům, kteří tvoří 21 procent izraelské populace (nepočítaje okupované oblasti), hlavně proto, že i tentokrát ve volbách hrozí těsný výsledek. Podle Júsufa Maklady, provádějícího průzkum veřejného mínění, podpořila v loňských volbách Likud pouze dvě procenta z nich. Toto číslo však roste. 

V roce 2020 podpořilo téměř 90 procent arabských voličů Sjednocenou kandidátku. Ta získala 15 křesel a vytvořila třetí největší blok v Knesetu, izraelském parlamentu čítajícím 120 křesel. K volbám se dostavily téměř dvě třetiny arabských voličů, motivoval je částečně odpor vůči Netanjahuovi, jenž si je znepřátelil jak chováním, tak slovy. Podepsal zákon, který působil, jako by vznikl proto, aby urážel menšiny a podpořil mírový plán Donalda Trumpa, jenž by umožnil Izraeli anektovat velké části Západního břehu.

Arabští voliči na to nezapomněli, ale především chtějí, aby se jejich političtí představitelé vypořádali s takovými problémy, jako jsou zločinnost, chudoba a diskriminace. Což se sotva stane, pokud ve vládě nezasednou arabské politické strany. „Lidé mají pocit, že arabské strany nedokážou nic změnit, a že můžou tím pádem volit kohokoli,“ vysvětluje Maklada. Průzkumy veřejného mínění naznačují, že by Sjednocená kandidátka mohla ztratit přibližně třetinu křesel. Bývalý člen koalice, strana Ra’am, se po jednání s Netanjahuem, který přislíbil více zdrojů pro arabské čtvrti, rozhodl jít vlastní cestou.

Rozpad Sjednocené kandidátky není nijak zvlášť překvapivý. Tvořili ji komunisté, islamisté a sekulární nacionalisté. Islamistický Ra’am doufá, že sám o sobě získá dostatečné množství křesel, aby mohl ovlivnit výběr kandidátů do funkcí. Riskuje však, že nezíská 3,25 procenta hlasů potřebných pro vstup do Knesetu. A i kdyby se tam dostal, nemusí být potřeba ke složení vládní koalice – a ostatní o něj ani nemusí stát. Netanjahu prohlásil, že nepovede vládu, která by se spoléhala na podporu Ra’amu. „Může si nosit galábíji a říkat si Abú Jaír až do voleb,“ říká Ahmad at-Tíbí, vůdce Spojené kandidátky. „A kdo mu to bude věřit, ten ať si ho pak užije.“

Kdo dá víc

Podpora Likudu mezi arabskými voliči vzrostla natolik, že by mohla straně přinést několik křesel navíc a potenciálně zvrátit výsledek voleb. „Pár lidí vždycky volilo Likud nebo jakoukoli vládnoucí stranu,“ říká Farúk Ibráhím, majitel kavárny v arabském městě Abú Ghúš. „Jsou totiž přesvědčení, že jim to zajistí více peněz od vlády.“ Průzkumy veřejného mínění naznačují, že se k volbám v porovnání s předchozím rokem chystá méně Arabů. „Volil jsem Sjednocenou kandidátku a nikdy nebudu hlasovat pro rasistu Netanjahua,“ prohlašuje Chalíl Abú Hamza, nezaměstnaný instalatér, který tentokrát nemá v plánu jít k volbám. Arabská apatie povede k většímu podílu hlasů vhozených Židy. To pomůže Likudu a dalším stranám, které by se k němu mohly ve vládě připojit.

Netanjahu se nedvoří arabským voličům jako jediný. Jaír Lapid, jehož středová strana vychází z průzkumů jako druhá, nevyloučil možnost vytvořit koalici s arabskými stranami. Levicoví politici slíbili, že s nimi budou spolupracovat. Je ironií, že je to právě Netanjahu, kdo k těmto úvahám o spolupráci otevřel cestu. Netanjahu by mohl mít před rivaly trochu náskok. Přestože byl Izrael kritizován za to, že neposkytl více vakcín Palestincům na Západním břehu a v Gaze, izraelští Arabové (z nichž se většina identifikuje jako Palestinci) se k očkování dostane stejně dobře jako ostatní obyvatelé Státu Izrael. A když je teď naočkovaná téměř polovina izraelské populace, začala se uvolňovat karanténní opatření. Pro Netanjahua je to dokonalé načasování.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Zdeněk Tůma: S bazukou se musí umět
  • Přežijí komunisté stovku?
Objednat nyní