Best in covid a veřejné peníze

Jste-li příslušně profesně deformován, je chvíli zábavné odhalovat finty, s nimiž ministerstvo financí přichází.

Kdysi jsem se s jedním spolužákem na Vysoké škole ekonomické bavil tím, že jsme si sedli do první řady téměř prázdné posluchárny na přednášku profesora přezdívaného Botú kvůli silnému regionálnímu akcentu a specializaci na velkoobchod s obuví, který proslul mimořádně nudnými přednáškami s mizivou účastí. Předstírajíce znalost těsnopisu a dychtivé vstřebávání nových poznatků jsme si horlivě škrábali do poznámkových bloků. Botú zažíval devadesát minut nepoznané pedagogické slasti, ale my jsme se dost vytrestali, neboť bylo trapné po chvíli přiznat barvu a odejít.

Pocity provinilé rozkoše

Člověk si na tuhle scénku, jistěže inspirovanou Marečkem, co podává pero, vzpomene, když z profesních důvodů musí číst programy všech stran, hnutí i koalic, které mají šanci dostat se po volbách do Sněmovny. Taky proto většina voličů programy už dávno nečte a i ti, kteří tak činí, jejich obsahu nevěří a dělají to jenom proto, aby zažívali pocit provinilé rozkoše, jaký mají třeba kinomilové při sledování „béčkových“ filmů starého ročníku a obskurní provenience. Je to úplně stejný masochismus.

Dokonce i ty formace, které se zabývají jedním ze dvou nejvážnějších ekonomických problémů, které před Českem stojí, tedy rychlým nárůstem veřejného dluhu, pro jistotu míchají rozumné nápady na krocení deficitu s novými výdaji, které jej mohou prohloubit o další desítky miliard. O tom druhém, a sice jak se přizpůsobit Green Dealu, se toho dozvíte ještě méně.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

Máte předplatné?

Přihlásit