Vybrané články
z týdeníku The Economist

BBC: Tichý rozklad mediálního obra

BBC má větší problémy než podloudně získaný rozhovor s princeznou Dianou. Na paty jí šlapou bohatí američtí konkurenti.

BBC: Tichý rozklad mediálního obra
ilustrační foto | Profimedia.cz

Vztahy mezi British Broadcasting Corporation (BBC) a britskou vládou byly vždy dost křehké. Stanley Baldwin soptil nad tím, jak BBC informovala o generální stávce v roce 1926. Margaret Thatcherová zuřila nad zpravodajstvím z Falkland. Hugh Carleton Greene, jenž řídil BBC v 60. letech 20. století, se jednou přiznal, že při jednání s vládou premiéra Harolda Wilsona se mu „náramně hodily zkušenosti šéfa psychologického boje z Malajska v roce 1947“.

V nejnovějším sporu stojí BBC nejen proti Downing Street, ale i proti královské rodině a proti mnoha divákům. Podle zprávy nezávislé vyšetřovací komise zveřejněné 20. května získala televize jeden ze svých nejslavnějších sólokaprů – interview s princeznou Dianou, která v něm v roce 1995 prohlásila, že „v tomto manželství jsme tři“ – částečně podvodem. Novinář Martin Bashir, který rozhovor pořídil, zfalšoval dokumenty, aby princeznu přesvědčil, že je sledována. A interní vyšetřování BBC, které tehdy vedl Tony Hall, jenž se později stal jejím generálním ředitelem, všechno zametlo pod koberec.

BBC nyní slibuje přezkoumání svých editoriálních procesů a další zprávu o tom, jak naložila s Bashirem, jenž televizi opustil zkraje května – údajně ze zdravotních důvodů. BBC už opustili i dva bývalí manažeři, včetně lorda Halla. Princ William se nechal slyšet, že odhalení dokazuje, že Bashirův rozhovor „vytvořil falešný narativ“ o jeho matce. Vláda z celé situace vyvozuje ještě širší závěry. Ministr kultury Oliver Dowden napsal v Timesech (které patří Rupertu Murdochovi), že BBC musí klást „nový důraz na přesnost, nestrannost a názorovou rozmanitost“. Abychom se vyhnuli „stádismu“, prohlásil, „je třeba se zaměřit na kulturní změnu“. 

Konzervativní politici dlouhé roky podezírají BBC z latentních liberálních sklonů. Pro vládu Borise Johnsona je „Brexit-Bashing Corporation“ oblíbeným boxovacím pytlem a součástí strategie vytváření kulturních štěpení místo těch ekonomických. Ale největším nebezpečím všeho toho politikaření kolem Bashirova selhání je ztráta pozornosti. Čím víc se BBC soustřeďuje na vládní výpady, tím méně je schopná čelit daleko větším hrozbám, které přicházejí hlavně z Ameriky.

Víc než šest z deseti britských domácností má dnes předplacené americké streamovací služby. Výsledkem je daleko tvrdší soutěž o diváka. V uplynulém desetiletí poklesla doba, kterou Britové v průměru strávili u televizní obrazovky, ze čtyř na tři hodiny denně. Mezi lidmi pod 35 let tvoří televizní program jen necelou třetinu zhlédnutého videoobsahu.

BBC dělá dobře i nová média. Její webová stránka je v Británii čtvrtou nejnavštěvovanější po Googlu, YouTube a Facebooku. Streamovací službu iPlayer, kterou BBC spustila v roce 2007 (ve stejném roce, kdy začal vysílat Netflix), používá v Británii víc lidí než jakoukoli jinou předplatitelskou platformu. Ale to nestačí. V roce 2019 věnovali lidé pod 35 let pořadům BBC, od televize přes rádio po internet, jen necelou hodinu denně, což znamenalo pokles o 17 minut za dva roky.

Povinný koncesionářský poplatek, jehož prostřednictvím je BBC financována, není nízký – při 159 librách ročně by vystačil na základní předplatné Netflixu i Disney+ a ještě by vám zbylo na popcorn. Jenže BBC je omezena zhruba 25 miliony poplatek platícími britskými domácnostmi a nesmí si půjčovat. Streamovací společnosti mohou naproti tomu lovit v celosvětovém revíru – Netflix má přes 200 milionů předplatitelů, Disney+ sto milionů – a jsou ochotny roky prodělávat za cenu navýšení tržního podílu. V loňském roce investovala BBC do obsahu 2,8 miliardy liber, Netflix a Disney+ mají na letošní rok dohromady rozpočet přes 20 miliard dolarů. Amazon nedávno vyčlenil skoro půl miliardy dolarů jen na jedinou sérii nové adaptace „Pána prstenů“.

Komerční mediální společnosti urychleně posilují. Firma Warner Media, tvůrce „Hry o trůny“, Harryho Pottera dalších hitů, oznámila plány na fúzi s Discovery. Slučovat se má také ve Francii, kde fúzi oznámily první a třetí největší kanál TF1, respektive M6. Cílem je vybudovat une réponse française proti Američanům. BBC spojila síly s největší britskou komerční televizí ITV a společně rozjely mezinárodní streamovací službu BritBox. S 2,6 milionu předplatilů je za trpaslíka.

Poslední bašta

Žádná velká streamovací firma nedělá zpravodajství, což je oblast, v níž BBC zůstává silná. V loňském průzkumu Reuters Institute při Oxfordské univerzitě 70 procent Britů s přístupem k internetu uvedlo, že v tom či onom formátu konzumovalo v uplynulém týdnu zprávy BBC; z dospělých mezi 18 a 24 lety to bylo 51 procent. To je pokles oproti roku 2015, kdy BBC sledovalo 79 procent všech dospělých a 68 procent mladých. Přesto BBC „bezpochyby a s velkým náskokem“ zůstává v Británii hlavním zdrojem informací, říká Rasmus Nielsen z Reuters Institute.

BBC je přinejmenším stále silnější než ostatní národní veřejnoprávní média, která v poslední době zaznamenala strmý pokles sledovanosti. Plných 86 procent Britů říká, že je spokojeno s kvalitou veřejnoprávních médií, oproti rozpětí mezi 50 a 61 procenty Francouzů, Němců, Španělů a Italů. Přes veškeré stížnosti na BBC je „Boris dostatečně inteligentní, aby mu bylo jasné, že by se mu její zavření vymstilo“, říká jeden přední konzervativec. Starší lidé, kteří tvoří jádro konzervativních voličů, jsou skalními příznivci BBC. A Johnsonův pohodlný náskok v průzkumech veřejného mínění znamená, že nepotřebuje žádné laskavosti od Ruperta Murdocha, jenž se dlouhé roky snaží BBC všemožně osekat.

Ale s tím, jak se rozšiřuje nabídka zábavních pořadů na streamovacích platformách, začíná financování výroby komedií, dramat a podobných pořadů z koncesionářských poplatků vypadat podivně. V éře lineárního sledování musely veřejnoprávní televize a rozhlasy prokládat zprávy lehčím materiálem, aby přiměly lidi televizi či rádio zapnout. Doba pořadů „on-demand“ tyto dva žánry od sebe oddělila a výrazně ztížila argumentaci, že by si všichni měli platit něco jako StarDance. Do budoucna tedy očekávejte menší a zpravodajštější BBC. A vinu (nebo díky) za to adresujte do Hollywoodu, ne do Westminsteru.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Jak se lepí díra po covidu
  • Judista mezi jurtami
Objednat nyní