Vypukne další očkovací šílenství? Moderna finišuje hned tři nové vakcíny

Konec pandemie covidu-19 se negativně projevil v příjmech velkých farmaceutických firem. Ty, které vyvinuly celosvětově podávaná očkování proti koronaviru, nyní hledají cesty, jak posílit svůj byznys. Moderna oznámila, že do poslední fáze studií přecházejí hned tři nové vakcíny.

Konec pandemie covidu-19 se negativně projevil v příjmech velkých farmaceutických firem. Ty, které vyvinuly celosvětově podávaná očkování proti koronaviru, nyní hledají cesty, jak posílit svůj byznys. Moderna oznámila, že do poslední fáze studií přecházejí hned tři nové vakcíny.

Celý článek
0

Do Legolandu už jen na podzim a v dešti? Vlastník se rozhodl zavést dynamické ceny

Zábavní parky a jiné atrakce majitele Legolandu – firmy Merlin Entertainments – stále netáhnou tolik lidí jako před covidem. Naplnit poloprázdné kasy zábavního impéria má zavedení dynamických cen.

Zábavní parky a jiné atrakce majitele Legolandu – firmy Merlin Entertainments – stále netáhnou tolik lidí jako před covidem. Naplnit poloprázdné kasy zábavního impéria má zavedení dynamických cen.

Celý článek
0

Český startup Agdata míří na Slovensko. Bude tam měřit kvalitu ovzduší

Už žádná obří zařízení o velikosti stavební buňky. Český startup Agdata vyvinul senzor na měření znečištění ovzduší, který má velikost diáře. Slováky zaujal svou cenou i přesnými výsledky.

Už žádná obří zařízení o velikosti stavební buňky. Český startup Agdata vyvinul senzor na měření znečištění ovzduší, který má velikost diáře. Slováky zaujal svou cenou i přesnými výsledky.

Celý článek
0
Vybrané články
z týdeníku The Economist

BBC slaví sto let. Zajímá ale vůbec ještě někoho?

Slavná britská mediální organizace byla ve 20. století téměř u všeho. V digitální éře bojuje o relevanci a přežití

BBC slaví sto let. Zajímá ale vůbec ještě někoho?
ilustrační foto | Profimedia.cz

Apokalypsa by měla uklidňující hlas. Zatímco proroci a romanopisci si armageddon představují jako hlučnou událost – zemětřesení, rabování a tak dále –, v podání BBC by zněl jako Peter Donaldson. Jak ukázaly před několika lety zpřístupněné dokumenty, byl právě tento hlasatel zvolen, aby oznámil konec světa.

„Naše země byla napadena jadernými zbraněmi,“ říká sametovým hlasem s dokonalou dikcí. „Za žádných okolností nevycházejte z domu.“ Zpravodajství dodává ještě několik detailů. Je potřeba šetřit jídlem a omezit spotřebu vody („Nesmí být využívána na splachování toalet.“). Dokonce i na konci světa odmít­la BBC použít slovo „záchod“.

Mnohým to spíš než znepokojivé připadalo příhodné. Organizace, jež tento měsíc oslaví sté výročí, oznámila začátek i konec druhé světové války. Pokrývala osvobození koncentračního tábora Bergen-Belsen a korunovaci královny Alžběty II., suezskou krizi i válku o Falklandy. Po sto let BBC balíčkovala katastrofy a porážky a distribuovala je Britům mezi časovým signálem a předpovědí počasí. Pokud měl nastat konec světa, bylo jedině správně, aby ho ohlásila BBC, nejspíš po epizodě Archerových a s perfektním britským přízvukem.

Výsledek kompromisu

Zpočátku neměla BBC nic jisté. Vznikla před sto lety spíše z pragmatismu než z idealismu jako výsledek nemastného neslaného kompromisu – ze snahy uspokojit nové společnosti vyrábějící rádia (jež se domnívaly, že jich prodají víc, když budou existovat programy, které na nich budou moci lidé poslouchat) a státní poštovní úřad (který chtěl zabránit tomu, aby kdokoli získal monopol nad rádio­vými vlnami, ale s vytvářením samotného programu se odmítal obtěžovat). A tak se 18. října 1922 za takřka nulové pozornosti veřejnosti zrodila Britská vysílací společnost – British Broadcasting Company. Společnost v názvu nahradila v roce 1927 „korporace“ – „Corporation“.

Dnes považuje BBC za své hlavní poslání šíření zpráv a ročně za to utratí 314 milionů liber (8,93 miliardy korun). Historik David Hendy však ve své nové knize popisuje, že zkraje BBC nějaké zpravodajství zdaleka tolik nebralo. Jeden z prvních ředitelů se nechal slyšet: „Co se dělo v Habeši, mě vlastně vůbec nezajímalo.“ Podle dohody s tiskem neměla BBC vysílat žádné zprávy před sedmou večer, aby se vyhnula konkurenčnímu boji.

BBC, jež na počátku své existence nezaměstnávala žádné novináře, se ale o nějaký boj vůbec nesnažila. „Nic nového se nestalo,“ oznámil rázně jeden ze zpravodajských bulletinů v roce 1930, načež se vrátil k přenosu Wagnerova Parsifala.

Wagner nebyl jen výplň. BBC tehdy nepovažovala za své hlavní poslání šíření zpráv, ale pozvedávání kulturní úrovně. William Haley, jenž patřil k prvním ředitelům BBC, si rádio představoval jako pyramidu s lidovými pořady v základně a vysokou kulturou na vrcholku. Běžný člověk měl být přitahován ke spodní řadě, načež projde jakýmsi audioočist­cem, kdy jej programy BBC zkultivují, až dosáhne blaženého stavu dobrovolného poslechu Buxtehudeho. Hlasatelé ve smokingu, jejichž projev sám o sobě býval poučný, se pečlivě drželi striktních pravidel výslovnosti: „quad-rille“ (čtverylka) se vyslovovala s přízvukem na poslední slabice, „phil-istine“ (omezenec) na první.

Hegel a cizopasnictví

Aby BBC ospravedlnila každoroční výběr koncesionářských poplatků, musely programy vždycky nabízet kombinaci zábavy a serióznosti. Televize, jež ak­tuálně spolkne 55 procent ze 159librového poplatku, se vždy starala spíše o zábavu. V sedmdesátých letech 20. století si Eric Morecambe a Ernie Wise získali více než dvacetimilionové publikum. Dnes sleduje soutěž Strictly Come Dancing (česká mutace nese název StarDance) sedm milionů diváků.

Serióznost tak zůstává na rádiu. The World Service vysílá ve 42 jazycích pro 429 milionů posluchačů. Radio 3 nabízí programy jako Objevování hudby: Monteverdiho madrigaly. Radio 4 nabízí nečekaně užitečný pořad V naší době. Mezi poslední epizody patřila Hegelova filozofie dějin, Chetité a Poezie říše Tchang. Cizopasnictví (typická hláška: „Můžete chytit cizopasníka, jenž nesmírně efektivně vykastruje svého hostitele.“) bylo považováno za tak zábavné, že se dočkalo letní reprízy.

Běžný člověk nebyl vždycky BBC za její snahy vděčný. V padesátých letech minulého století ji jistý zábavný pořad popsal jako „součást anglického dědictví – jako lojový pudink a rýma“. BBC však měla smysl. Jejímu zpravodajství (navzdory brblání na údajné levicové tendence) se dalo věřit a rádio bylo bezvýhradně milováno.

Pro Brity jistého věku neodměřovalo jen běh století, ale i sám každodenní život – docela jako modlitební Kniha hodinek. Snídalo se s Today (Dnes), večeřelo po Archerových a nespavost zaháněly předpovědi počasí pro námořní přepravu, kdy litanie názvů „Severní Utsire, Jižní Utsire, Forties, Cromarty…“ působila stejně nesrozumitelně jako náboženská píseň a pro mnohé měla i obdobně uklidňující účinek.

Brutální vzkaz

Teď se toto pouto přetrhává. Chytré mobily a streamování vypnuly plošné televizní a rozhlasové stanice. Programy se sledují individuálně a na vyžádání. Ta tam je ona zvláštní směs šťastné náhody a nudy, která lidi přiměla sledovat Příběhy starožitností nebo poslouchat předpověď povětrnostní situace na Faer­ských ostrovech.

Hendy poznamenává, že se BBC zrodila nerozlučně spojená s rozhlasem. Ukázalo se, že technologie tu nebyla od toho, aby sloužila BBC, to BBC sloužila technologii: médium bylo zprávou. BBC na to během svého prvního vítězného století zapomněla. A teď je jí to bolestně připomínáno. Vzkaz vyslaný érou smartphonů je brutální. Sledovanost mezi mladými lidmi rapidně klesla; v běžném týdnu nesleduje pětina šestnácti- až čtyřiatřicetiletých Britů jediný pořad BBC.

Převládá pocit, že BBC nedělá dost pro to, aby ospravedlnila svou existenci: může krásným způsobem přenášet státní pohřeb, ale pro mnohé je čím dál méně relevantní. Příliš málo pořadů zaznamenává takový úspěch jako Strictly Come Dancing a příliš mnoho jsou naprosté blbosti.

A právě v době, kdy BBC potřebuje prokázat, že má smysl, se v The World Service snížil počet pracovních míst. Katastrofa se s největší pravděpodobností konat nebude, ale jistý úpadek se očekávat dá. Prvních sto let na světě nekončí pro BBC zrovna nejslavněji. 

© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com