Baťa, vzor 2020

Euro může skončit velkým průšvihem a najednou budeme rádi, že se připneme s korunou k marce, říká bankéř Radomír Lapčík.

Baťa, vzor 2020
Radomír Lapčík | foto Tomáš Novák týdeník HROT

„Tam za tím kopcem bydlím a tam na ten jezdím s dětmi na kole, no není tu krásně?“ ukazuje z okna své rozlehlé kanceláře Radomír Lapčík, zakladatel a spolumajitel Trinity Bank. Rozhovor se uskutečnil ve zlínské centrále firmy. „Můžu být v Dubaji, na Kypru, ale moje srdce je pořád tady, na Zlínsku,“ tvrdí. 

Jako malý kluk jsem chtěl být popelářem, hasičem, pak kosmonautem. U vás mám pocit, že jste chtěl být od počátku bankéřem... 

Celý můj život je protknut Baťou. A u Baťů se spořilo. Také můj děda byl baťovec a velmi spořivý. Formoval nás způsobem, že když chci něčeho dosáhnout, musím pracovat a spořit. Už odmala jsem byl spořivý.  

Takže jste už jako malý kluk seděl na penězích?

Takhle ne. Od útlého dětství jsem chodil na brigády, třeba pro České dráhy hlídal obilí u trati, aby nehořelo. Většinu prázdnin jsem strávil s dědou, sbíral papír, železo a podobně.

Samozřejmě se za komunistů moc nemluvilo o bankovnictví. Studoval jsem  techniku, což mě naučilo matematice, která se hodí i teď. Můj otec podnikal už na konci revoluce, prodával satelitní zařízení, což bylo super, že se lidem otevřel pohled na západ. 

Bankéř se tam vzal kdy?

Na vysoké škole jste mladý, máte vize, jen ještě nevíte, jak je naplnit. U mě to bylo o tom, že jsem chtěl pomáhat lidem spořit a starat se o ně. A  jsme zpátky u Bati, pro něj bylo podnikání služba, stejně tak pro mě.  

Bankovnictví je navíc velká výzva, v žádném jiném byznyse nemáte takovou důvěru klientů. Bankéř má jen svoji hlavu a jméno. 

Kde jste sehnal peníze na rozjezd? 

Měl jsem deset tisíc korun a za ně koupil starý počítač IBM. Máme ho dodnes na památku schovaný. S baťovským přístupem „z kapek moře, z haléřů miliony“ jsme pětadvacet let soustavně pracovali. Tvrdím, že základ úspěchu je vzorec pro složené úrokování. Růst je potom exponenciální křivka. Například kniha Warrena Buffetta se jmenuje Sněhová koule. Sněhová koule právě proto, že nabalování sněhu je exponenciální stejně jako graf pro ten vzorec. Takže pokud si aktuální sumu odmocníte pětadvaceti lety, není to už tak velké číslo.

Jak budete nabalovat vaši sněhovou kouli dál? 

Druhým rokem máme bankovní licenci a je vidět, že růst může být daleko vyšší. Například za jeden měsíc jsme získali vklady ve výši takřka deseti miliard korun. Využili jsme situace, že ČNB zvýšila úrokovou sazbu na 2,25, a proto jsme pro klienty mohli zajistit na vkladech zajímavou sazbu 2,08 procenta. 

Naším cílem není nabrat stovky tisíc klientů,  ale především nabízet kvalitní služby privátního bankovnictví, případně se rozrůstat teritoriálně. 

Co to znamená? 

Aktuálně analyzuji situaci v bankovním sektoru ve Švýcarsku. Už na vysoké škole byl můj sen mít švýcarskou privátní banku. Chodí mi na stůl nabídky, analyzujeme situaci. V rámci  toho, jak ekonomika vplouvá do krize, se rozhoduji, kdy bude nejlepší čas ji koupit. 

Současně prověřujeme i situaci v USA, protože americké banky přestávají poskytovat dolarové obchody a platby pro obrovské množství bank, dokonce i pro celé státy. Proto zkoumáme, zda při nákupu malé banky v USA budeme schopni pro jiné banky poskytovat dolarové platby. 

Celý rozhovor najdete v aktuálním vydání týdeníku Hrot, které je na stáncích od 10. srpna. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Muzikanti na mizině
  • Dlouhé čekání krátkou práci
Objednat nyní