z týdeníku The Economist
Barma: Jak povýšit za vlády junty
Vraždícím barmským generálům slouží i část bývalých nejbližších spolupracovníků Aun Schan Su Ťij.

Před vojenským převratem loni v únoru byl Aun Nain O zdvořilým státním úředníkem, který se těšil všeobecné úctě díky tomu, jak prosazoval ekonomické reformy vlád Aun Schan Su Ťij, do puče faktické vládkyně Myanmaru, a jejího předchůdce. Když se moci chopila armáda, skončily špičky režimu kolem Su Ťij ve vězení. Aun Nain Oa se to však netýkalo. Nejenže zůstal na svobodě, dokonce povýšil na ministra investic.
Aun Nain O býval miláčkem mezinárodního společenství, ale ještě předtím také vojenským důstojníkem. A dnes mluví výhradně jazykem junty. Nedávno například oznámil agentuře Reuters, že zahraniční manažeři norské telekomunikační společnosti Telenor nesmějí vycestovat ze země, protože s nimi režim chce osobně mluvit. Za současnou myanmarskou ekonomickou krizi podle něj částečně může „sabotáž“ podporovaná cizími státy.
Po předchozích převratech myanmarští generálové hned nepozvali civilisty do vládních orgánů. Tentokrát je to jiné. V takzvané Státní správní radě a v prozatímní vládě sedí hned několik civilistů. Z 28 ministrů je devět civilistů a šest z nich bylo dříve vysokými státními úředníky, což naznačuje, že se junta snaží vyvolat zdání kontinuity. Dalších osm ministrů sloužilo už za prezidentství Thein Seina, bývalého generála, jenž mezi lety 2011 a 2016 budoval „k byznysu přátelský, ale armádou ovládaný stát“. A právě k tomuto uspořádání se podle singapurského think-tanku ISEAS se chce současná junta vrátit.
Vyřizování účtů
Proč generalita přibrala do vlády civilisty, je celkem jasné. O poznání méně zřejmé je, proč jsou civilisté ochotni pracovat pro generály. Někteří zřejmě „neměli moc na vybranou, když je armáda oslovila“, říká barmský analytik z Rangúnu, jenž vystupuje pod pseudonymem Je Salwen. Možná také nečekali, že se převrat setká s takovým odporem obyvatelstva.
Ve hře jsou však i malichernější pohnutky. Někteří současní ministři mají nevyřízené účty se Su Ťij. Například již zmiňovaného Aun Nain Oa v roce 2019 přeložila z pozice šéfa vládní investiční agentury na post náměstka ministra investic. Všeobecně to bylo interpretováno jako degradace – i když sám Aun Nain O tvrdil, že se naopak jedná o povýšení a že to Su Ťij vůbec nemá za zlé.
Ministryní sociálních věcí je Thet Thet Khine, bývalá poslankyně Národní ligy pro demokracii (NLD) svržené prezidentky Su Ťij. Podle slov jedné bývalé přítelkyně Su Ťij „nenávidí“. Údajně proto, že se u Su Ťij i v celé NLD jakožto bývalá šéfka přední byznysové lobby, která úzce spolupracovala s dřívějšími vojenskými režimy, cítila nevítaná. V roce 2018 ji strana odvolala a Thet Thet Khine od té doby začala Su Ťij ostře kritizovat a označila ji za „manipulátorku“. (Sama Thet Thet Khine popírá tvrzení, že Su Ťij nenávidí, ale připouští, že není její „velká fanynka“.)
Zvrácená logika
Přeběhlíci také tvrdí, že by podle nich mohla junta udělat pro zemi něco dobrého. Armáda ospravedlnila převrat tvrzením, že NLD zfalšovala volby v roce 2020, přestože mezinárodní pozorovatelé neodhalili žádné rozsáhlejší nesrovnalosti. Thet Thet Khine tvrdí, že „na vlastní oči viděla, jak NLD podvádí“. Pár dní po převratu odůvodňovala spolupráci s generály tím, že se svržená vláda „chovala nedemokraticky“, zatímco armáda „jedná demokraticky“, když se dočasně ujala vlády, aby zajistila spravedlivé volby. Aun Nain O si zase mohl říct, že toho dokáže změnit víc, pokud bude součástí vlády, než když zůstane mimo ni.
Omyl této argumentace spočívá v tom, že vojenskému režimu nejde o dobrou správu země, ale o násilné potlačení veškerého odporu proti jeho vládě. Podle místní nevládní organizace už armáda zabila přes 1200 civilistů. A jména někdejších reformátorů jako Aun Nain O jsou teď pro lidi „hnůj“, říká Je Salwen. A pokud sázeli na to, že si spoluprací s armádou zajistí bezpečí, mohou brzy zjistit, jak moc se mýlí. Vraždy nižších státních úředníků jsou teď v Barmě každodenní záležitostí.
© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.