Bankovní daň opět na scéně
Snaha vyvolat resentiment vůči bankovnímu sektoru patří mezi tradiční zbraně levice po celém světě.
V tuzemských politických kuloárech se často skloňuje údajně nezdravá výše zisků finančních domů. V kategorii rentability vlastního kapitálu se v posledních letech české peněžní ústavy skutečně zařadily mezi evropské premianty. Pandemie však situaci v mnoha ohledech změnila. Česká národní banka se vydala se sazbami prudce dolů. Tuzemským finančním domům tak plynou nižší příjmy z úložek u centrální banky. Zároveň platí, že se úrokový diferenciál oproti eurozóně narovnal.
Do hospodaření bank promlouvá i zhoršené makroekonomické prostředí. Účetní standard IFRS 9 nutí peněžní ústavy vytvářet opravné položky nejen vůči skutečně problémovým úvěrům, ale zároveň reagovat na chmurný makroekonomický výhled. Nové účetní principy tak umocňují cykličnost bankovního byznysu. Jelikož HDP předvedlo nejstrmější pád v historii samostatné republiky, tvoří banky ve zvýšené míře opravné položky, což se promítá do slabších profitů.
Oživení ve tvaru fajfky
Samozřejmě mnozí očekávají, že se hospodářský výkon po citelném propadu opět prudce odrazí nahoru. Takový vývoj by s sebou přinesl rozvolňování opravných položek a doprovodný nárůst zisků depozitních institucí. Je však scénář recese a následného oživení ve tvaru písmene V reálný? Evropu stále obchází strašidlo druhé vlny infekcí. Přestože k plošným karanténám již pravděpodobně nedojde, určitý stupeň společenského distancování může přetrvat. To znamená, že zotavení nemusí nabrat takovou rychlost a intenzitu. Pravděpodobnější je spíše tedy oživení ve tvaru „fajfky“, tedy prudký pokles následovaný pomalejším uzdravováním.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
