Vybrané články
z týdeníku The Economist

Balkánci došli

Na jihovýchodě Evropy se rodí čím dál méně dětí a oblast se vylidňuje, protože kdo může, odchází na Západ

Balkánci došli
ilustrace Vojtěch Velický

Jihovýchodní Evropa se ocitla uprostřed Hlavy XXII. Problémy, s nimiž se region potýká, vedou k masovému odlivu mladých talentovaných lidí. Přitom bez mladých talentovaných lidí, kteří by přinesli prosperitu, Balkán zbytek Evropy nikdy nedohoní. Všechny balkánské národy se početně zmenšují a stárnou, a pokud se něco nezmění, lze očekávat, že se vylidní ještě víc.

Vyhodnocovat balkánskou demografii není nic snadného: jiné údaje než data narození a úmrtí se hledají jen velmi těžko. Řidič náklaďáku, který se stěhuje z Bělehradu, aby přijal práci v Německu, o tom nemusí srbské úřady vůbec informovat. Miliony obyvatel mohou kvůli komplikovaným dějinám regionu získat pasy od sousedních „mateřských zemí“. Ty jsou obzvláště lákavé v případě, že mateřská země je členem EU, neboť občanství Evropské unie s sebou přináší také právo pracovat kdekoliv na jejím území. Pětina držitelů chorvatského pasu pracujících v zahraničí pochází s největší pravděpodobností z Bosny a téměř všichni Moldavané zaměstnaní na Západě mají rumunské dokumenty. Proto je opravdu velice těžké říct, kdo je kde.

Jedno místo šesti 

Data, která k dispozici máme, nicméně vykreslují poměrně jasný obraz. Počty obyvatel ve všech balkánských zemích se v důsledku nízké porodnosti a emigrace snižují. V minulosti mívala řada tamních žen šest dětí, a proto se populace i po emigračních vlnách doplnily. Dnes jsou tam ženy s více než jedním dítětem výjimkou. Srbsko se příští rok může dočkat toho, že počet důchodců přesáhne počet osob v produktivním věku.

V krátkodobém horizontu balkánským vládám emigrace nevadí, neboť snižuje nezaměstnanost a zvyšuje remitence ze zahraniční. Z dlouhodobého hlediska je to však podle srbského demografa Vladimira Nikitoviče „katastrofální“. Ze Srbska odejde každoročně padesát tisíc lidí. Z navrátivších tvoří deset tisíc důchodci, kteří strávili celý život prací na Západě. A jejich děti narozené na Západě se už do staré vlasti nevrátí.

 

Podle aktuálních odhadů bude v Bulharsku v roce 2050 žít o 35 procent méně lidí než v roce 1990. Region vykazuje jednu z nejnižších porodností na světě. Bosňanky mají v průměru 1,3 dítěte a Chorvatky 1,4. V Kosovu je průměrný věk obyvatel 29 let a je to tedy země s nejmladší populací v oblasti, jenže porodnost tam aktuálně dosahuje hodnoty 2,0 (tedy těsně pod hodnotou prostého zachování reprodukce populace) a už několik let klesá. V jiných zemích jsou hodnoty obdobné jako v západní Evropě. Jenže vzhledem k tomu, že na Balkánu žije minimum imigrantů platících daně, na důchody se nedostává.

Důsledky snižování počtu obyvatel jsou tvrdé. Uprostřed letních prázdnin je malebné rumunské městečko Râșnov uprostřed sedmihradských kopců, které se pyšnívalo rušným tržištěm, strašidelně prázdné a otevřeno má stěží jedna kavárna. Generaci nazpět se jeho etnicky saští obyvatelé, jejichž kořeny sahají až do středověku, odstěhovali do Německa. A místní etničtí Rumuni hledají práci jinde. Posílají domů stárnoucím rodičům peníze, jenže málokdo se vrací zpátky, leda na důchod. Proč pracovat v râșnovské kavárně, když můžete dělat to samé za mnohem větší plat v zahraničí?

Jen málo měst v oblasti roste. Skvěle se daří Kluži, dalšímu sedmihradskému městu. Lidi láká také albánské hlavní město Tirana. Podle jejího starosty Eriona Veliaje roste ročně počet obyvatel o dvacet pět tisíc. To jsou však výjimky.

Kombinace rychlé emigrace, nízké porodnosti a malé imigrace vede podle chorvatského demografa Krešimira Ivandy k nejhoršímu možnému výsledku. Také v Řecku, Itálii a Španělsku se rodí málo dětí, ale přitahují spoustu imigrantů. Díru, kterou po sobě zanechala emigrace v Polsku, zalepil téměř milion Ukrajinců.

Začarovaný kruh

Nikitović pracoval v národní komisi pro řešení srbské demografické krize, ale vláda dle jeho slov nepřešla od slov k činům a nic moc se nezměnilo. V řadě balkánských zemí se problémy hromadí. Ženy nechtějí mít více dětí, neboť nejsou nijak chráněné proti ztrátě zaměstnání kvůli těhotenství. Levné letenky umožňují laciné hledání práce v zahraničí (nebo tomu tak alespoň bylo, než udeřil koronavirus). V normálních časech mohou chorvatští pečovatelé v Británii nebo rumunští zaměstnanci německých jatek dojíždět a brát tam krátkodobé sezonní práce. To zhoršuje nedostatek pracovní síly doma, což zase vede k tlaku na růst mezd. Podle Ivana Vejvody z vídeňského Institutu společenských věd bude zapotřebí, aby EU začala spolupracovat se státy v regionu a společně předešly tomu, že západní Evropa vysaje z Balkánu všechny lidi.

Pro Balkánce jsou pochopitelně větší platy v zahraničí skvělé. Rumunský demograf Remus Gabriel Anghel říká, že migrační zkušenost z posledních patnácti let představuje také motor společenské změny. Dřív chtěli lidé prostě přežít, dnes požadují ti, kdo žili na Západě, kvalitnější školy, nemocnice i služby. A to je podle Anghela něco, čemu vláda „tak úplně nerozumí“.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Muzikanti na mizině
  • Dlouhé čekání na krátkou práci
Objednat nyní