z týdeníku The Economist
Balkán (marně) klepe na dveře
Před 18 lety Evropská unie slíbila, že přijme šest balkánských států. Vůbec se k tomu nemá.

Na břehu makedonského jezera Ochrid nacvičoval v červenci sbor písničku kapely ABBA „Dancing Queen“. Ve vedlejším hotelu si starou známou písničku notovali také představitelé šestice západních balkánských států, jež se chtějí připojit k Evropské unii. Uplynulo osmnáct let od chvíle, kdy EU slíbila, že jim umožní vstup, pokud splní podmínky. Albánský premiér Edi Rama se nechal slyšet, že proces je stále živý, ale „moc se nehýbe“.
Před dvěma lety Francie s Nizozemskem pozastavily přístup takzvané západobalkánské šestky: Srbska, Kosova, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, Albánie a Severní Makedonie. Aktuální přístupové rozhovory Severní Makedonie a Albánie blokuje Bulharsko. Požaduje, aby Makedonci revidovali interpretaci svých dějin a jazyka, což ale nemá s požadavky EU vůbec nic společného. Albánie se se svým sousedem nechtěně veze, protože jejich jednání probíhají společně.
Nedodržené sliby
„Naučili jsme se být trpěliví,“ konstatoval místopředseda Severní Makedonie Nikola Dimitrov. Sedmadvacet let vedla jeho země spor s Řeckem, které se ohrazovalo vůči jejímu dřívějšímu názvu, Makedonii. Dimitrov pomáhal vyjednat dohodu o změně názvu na Severní Makedonii. Tím, že se nedokázali postavit Bulharsku, porušili představitelé EU dané slovo. V případě Kosova předložila EU celou řadu požadavků výměnou za bezvízové cestování kosovských občanů. Kosované v roce 2018 vše splnili, členské státy EU ne.
Zvláštní zmocněnec EU Miroslav Lajčák připouští, že pověst Unie na Balkánu je „pošramocená“, podotýká však, že 68 procent obchodu západobalkánské šestky probíhá s EU, jež regionu navíc poskytne v následujících sedmi letech pomoc v hodnotě devíti miliard eur. Jiní jsou z vývoje skleslí. Unií vedená jednání mezi Srbskem a jeho bývalou provincií Kosovo uvázla podle diplomatického zdroje na mrtvém bodě také proto, že je EU při „jednáních zcela bezmocná“, když nedodržuje sliby. Řada členů EU podezřívá stoupence rozšiřování – např. Maďarsko – z touhy posílit „neliberální blok“ o autokratické Srbsko.
Do regionu začínají pronikat i další mocnosti. Desátého července vstoupila v platnost dohoda o volném obchodu uzavřená mezi Srbskem a ruským Euroasijským ekonomickým svazem. Ta je s členstvím v EU neslučitelná. Mezitím se rojí plány na to, co by měla balkánská šestka dělat dál. Loni se země dohodly, že vytvoří společný trh. Srbsko, Severní Makedonie a Albánie podepsaly 29. července dohodu, kterou se zavázaly k částečné realizaci, Kosovo, Bosna a Černá Hora ji však odmítají podepsat.
Pakt zaostalých
Edi Rama nabádá své kolegy, aby přestali používat rostoucí ruské, čínské a turecké investice v regionu jako nástroj nátlaku na EU (jeho vlastními slovy: „Jestli mě nepřijmete, jsou tu parchanti, kteří to udělají.“). Domnívá se, že místo aby se nechala šestka paralýzou EU zpomalit, měla by pokračovat v regionální integraci. Kristofer Bender z berlínského think-tanku Iniciativa pro evropskou stabilitu je však skeptický: „Chcete mít společný trh s většími, bohatšími ekonomikami, ne s hrstkou sousedů, kteří jsou stejně chudí a zaostalí jako vy.“
© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.