Europarlament a členské státy schválily směrnici, která ovlivní životy obyvatel Evropy jako žádná z dosud prosazených částí Green Dealu
Europarlament a členské státy schválily směrnici, která ovlivní životy obyvatel Evropy jako žádná z dosud prosazených částí Green Dealu
Blíží se konec globalizace, nebo ne? V dnešním ultra propojeném světě těžko říct. Šance Čechů je ale v tom, že i čínským součástkám dají přidanou hodnotu.
Blíží se konec globalizace, nebo ne? V dnešním ultra propojeném světě těžko říct. Šance Čechů je ale v tom, že i čínským součástkám dají přidanou hodnotu.
Restrukturalizace by se měla týkat zhruba jedné pětiny zahraničního dluhu Ukrajiny, který nyní dosahuje dvaceti miliard dolarů (474 miliard korun)
Restrukturalizace by se měla týkat zhruba jedné pětiny zahraničního dluhu Ukrajiny, který nyní dosahuje dvaceti miliard dolarů (474 miliard korun)
Po prohře v prvním kole prezidentských voleb Andrej Babiš ukázal, jakou taktiku zvolil pro kolo druhé. Další hlasy téměř nemá kde brát, a tak bude chtít znechutit voliče svého soupeře.
Tisková konference Andreje Babiše po prohraném prvním kole prezidentských voleb se zapíše mezi kultovní scény české politiky. Stejně jako třeba už legendární nenávistný monolog Jiřího Paroubka, který v roce 2006 odmítal uznat výsledky voleb, nebo jako věhlasný záhlavec uštědřený Davidu Rathovi zhrzeným Miroslavem Mackem. I když je totiž Andrej Babiš ve sprostotě a lhaní vyhlášený, tentokrát to byla i na jeho poměry síla.
Na začátku tiskovky sice Babiš mluvil o famózním výsledku – sám, jako prezidentský kandidát, získal o půl milionu hlasů víc než naposledy se svou stafáží z hnutí ANO v zádech ve sněmovních volbách. Vlídnou tvář ale expremiér nenastavoval dlouho. Po pár minutách se projev zvrtl v mix nepodložených pomluv, čistých lží, falešné sebechvály a ublíženého kňučení osamoceného bojovníka proti spolčení nepřátel z médií a polistopadového kartelu. Nic nového? Jen zdánlivě – tentokrát to byl hnus na steroidech.
Babiš si postěžoval, že chtěl vést pozitivní kampaň, ale soupeři bojovali špinavě. Označili jej prý neoprávněně za čisté zlo, což dobráka jeho kalibru, který dělá všechno pro lidi a osobně zachraňuje jejich životy, hrubě uráží. Před druhým kolem na něj navíc prý chystají smyšlené kompro. Třeba o tom, že ho za socialismu do Maroka vyslala ruská KGB, nebo o nevěře a fotomontážích s vymyšlenými milenkami. „Nezapomeňtě, že jsem na blondýnky,“ nabádal Babiš spiklence s photoshopem za uličnického chichotání okolostojících blondýn Moniky, Aleny, Kláry a Tünde.
Sám sebe poražený z prvního kola vykreslil jako bezelstného dobráka, který nikdy nikoho nepodrazil. Tím jistě musel vyvolat hořký smích mnoha podnikatelů, jejichž firmy nepřátelsky převzal, nebo politiků třeba z ČSSD, kterým pravidelně vrážel kudlu do zad v koaliční vládě, až je nakonec úplně vysál a odhodil.
Shrneme-li první část projevu: každý soudný člověk musí uznat, že po dobrém to prostě s kartelem nejde. A tak Babiš plynule přešel z rétoriky otloukánka do polohy agresora. Schytal to pochopitelně hlavně jeho přemožitel Petr Pavel, neboť bývalý premiér je, jak známo, urputné hovado a neumí prohrávat.
A tady přišlo jedno z velkých překvapení – útok přes komunistickou minulost. Společné poskvrnění kolaborací s bolševiky mnozí považovali za paradoxní výhodu Petra Pavla – přece estébák nebude mít tu drzost častovat protivníka urážkami o rozvědčících. To ale bylo hrubé podcenění limitů cynismu bývalého premiéra.
Podivení se nad tím, že antikomunistická Praha volí bývalého rozvědčíka, totiž byla ještě ta nejmírnější nehoráznost. Babiš se rozohnil do té míry, že Pavla přirovnal k samotnému arciďáblovi posledních měsíců Vladimiru Putinovi. Jen Rusko a Česko by prý měly v čele státu rozvědčíky, pokud můj sok vyhraje i v druhém kole, tvrdil člověk, který jednomu z těchto rozvědčíků chtěl přihrát byznys s rozšířením českých jaderných elektráren.
A jak se člen strany (samozřejmě z donucení vlastní matkou) postavil ke svému donašečství tajné policii? Jako obvykle: „Nás StB terorizovala, nás hlídali, abyzme nekradli, moji registrační kartu podepsal nějaký estébák.“
Svoji porci Babišova opovržení schytala i média. „Je do očí bijící, kdo kope za Pavla a kdo za Nerudovou,“ hřímal majitel MF Dnes a Lidových novin, jež se podlézavými rozhovory a oslavnými texty na Babiše jen hemží, náhodou nejvíc v dobách před volbami. Za úhlavního nepřítele podprahově označil Českou televizi, již napadl prostřednictvím Daniely Drtinové, která ve veřejnoprávním médiu už osm let nepracuje.
Hnusu a zloby tryskalo během dlouhého projevu mnohem víc, vlastně tvořily jeho hlavní část, a asi nemá smysl všechny podpásovky, pomluvy, překrucování faktů a zákeřnosti citovat. Ostatně během příštích dvou týdnů asi nebude možné se jim vyhnout, aniž by se člověk úplně odstřihl od médií a společenského života a šel poustevničit.
Otázkou ale je, jestli může tato taktika uspět. Možná přesvědčí pár nespokojenců, kteří přišli o možnost svrhnout vládu prostřednictvím rebela Jaroslava Bašty, a tak to zkusí hodit dalšímu šakalovi, jenž půjde Fialovi po krku. I kdyby ale na svou stranu přetáhl dezoláty všechny, nebude to stačit.
Horší zprávou pro Babiše je, že zdaleka není zaručený ani úspěch hlavního cíle této části kampaně – tedy znechutit dostatečný počet stávajících, a hlavně potenciálních voličů Petra Pavla natolik, že k urnám vůbec nedorazí. Z prvních ohlasů na projev, v němž odbrzděný majitel hnutí ANO zahodil jakékoli ohledy, to vypadá skoro naopak. A sice, že mnoho voličů Danuše Nerudové nebo Pavla Fischera raději skousne dosud nepřekousnutelné výhrady proti Pavlovi, jen aby se sprosťák a lhář nestal českým prezidentem.
