Babiš, nebo Pavel? Hádkám v rodině či s přáteli se raději vyhněte, radí psycholožka

Druhé kolo prezidentských voleb nepřineslo zklidnění emocí, spíše naopak. Prezidentští kandidáti aktuálně na náměstích sklízejí ovace i pískot. Výsledkem je ještě rozdělenější společnost. „Bohužel nekandiduje superman, který by byl dokonalý pro všechny,“ říká psycholožka Martina Klicperová.

Babiš, nebo Pavel? Hádkám v rodině či s přáteli se raději vyhněte, radí psycholožka
Martina Klicperová | foto Tomáš Novák týdeník HROT

Emoce a prostor věnované prezidentské volbě zdaleka neodpovídají významu prezidentské funkce, která je spíš ceremoniální a reprezentující než výkonná s velkým množstvím pravomocí. Přesto se kvůli volbě dokážou rozhádat pracovní kolektivy, přátelé, dokonce i členové rodiny mezi sebou. 

„Ať chceme, či nechceme, prezident nás skutečně reprezentuje, mluví naším jménem a naopak – stává se součástí naší identity, našeho já, to se nás velmi niterně dotýká. I kdyby prezident neměl vůbec žádné pravomoce a nekonal, i tak jsme s ním symbolicky spojeni. Cítíme přirozenou hrdost na T. G. Masaryka a také na Václava Havla, ale i Václav Klaus a Miloš Zeman nám ukazují, co jsme zač,“ říká v rozhovoru pro týdeník Hrot Martina Klicperová, vědkyně z Psychologického ústavu Akademie věd ČR, která se odborně zabývá psychologií demokracie.

Tábory Petra Pavla a Andreje Babiše však stejně jako volební favorité vždy nehrají férovou hru. Navzájem se napadají, obviňují z nenávisti, označují druhé za nedemokratické, za zlo či z druhé strany za podporovatele války. Zejména na sociálních sítích se voliči navzájem nálepkují. Okamžitě po prvním kole voleb a po analýze dat o tom, jaké socioekonomické vrstvy volily určité kandidáty, se tak například ujal chytlavý slogan „Praha a láska zvítězí nad vsí a nenávistí“. Ten reaguje na fakt, že zatímco Praha by v prvním kole zvolila Petra Pavla nadpoloviční většinou hlasů prezidentem, Andrej Babiš naopak bodoval spíše v regionech.

Podle Klicperové dělení na kategorie existovalo odjakživa, nyní ale přešlo od škádlení k nenávistným politickým nálepkám. „Pražská kavárna, lepšolidi, dobroserové, pravdoláskaři, havloidi… Zatím šlo o zlomyslnou jednostrannou hru zaměřenou proti městským liberálům. Až nedávno, v reakci na protistátní a protirežimní demonstrace, se i z druhé strany začalo objevovat kontroverzní slovo ‚dezolát‘. Faktem ovšem je, že po celém světě bývá mezi městy a venkovem rozdíl v příležitostech, sociálních kategoriích i ve volebním chování. Nebezpečí ale nevidím v nálepkování, spíše v mechanismech sociálních sítí,“ říká psycholožka.

Jak ale napravit narušené mezilidské vztahy, kdy tábory příznivců spatřují zlo a hloupost jeden v druhém a kompromis neexistuje? „Morální zakotvení i inteligence jsou dost stabilní rysy. Svého oponenta můžete zkusit informovat, ale sotva ho převychováte. V rodině a sousedství se proto doporučuje silně konfliktním politickým hovorům raději vyhnout,“ říká Klicperová a radí, jak se co nejlépe dostat ze smutku či vzteku, které po ohlášení výsledků voleb přepadnou voliče neúspěšného kandidáta.

„Charakter zklamání a jeho ‚léčba‘ budou asi odlišné podle typu člověka i podle toho, ke kterému táboru patří. Čtenář si zde může vyzkoušet míru vlastních předsudků vůči svým oponentům. Obecně ale platí, že nejlépe pomáhá kontakt s přáteli. Anebo nějaká smysluplná činnost. Na demokracii je ale skvělé to, že už teď víte, kdy budou další volby a s nimi i další naděje na několika různých úrovních. Všeho do času,“ povzbuzuje psycholožka.