Vybrané články
z týdeníku The Economist

Západ je závislý na dovozu vzácných kovů. Jak zlomit čínský monopol?

Západ je potřebuje na všechno od počítačů přes solární panely po auta. Pod palcem je však většinou má Peking

ilustrační foto | Profimedia.cz

Stejně jako se stala ropa v rukou těžařů zbraní v sedmdesátých letech minulého století, může být nebezpečná i absolutní čínská dominance v dodávkách a zpracování kritických nerostů. Kobaltu, grafitu, lithiu, niklu, vzácným zeminám a dalším nerostům se říká kritické z dobrého důvodu. Jsou totiž nepostradatelné v obranném průmyslu, v chytrých telefonech a dalších digitálních technologiích. Jsou zapotřebí do větrných elektráren, baterií i elektrických aut. Čistá energetika budoucnosti je bez nich nepředstavitelná.

Čína má na mnoho těchto nerostů téměř monopol. Dodává skoro devadesát procent zpracovaných prvků ze vzácných zemin. Je zdaleka největším zpracovatelem lithia. V indopacifickém regionu to vede Austrálii, Japonsko, Jižní Koreu a další státy ke snaze zbavit se závislosti na Číně – a při té příležitosti definují novou, na zdrojích postavenou geopolitiku.

Bezpečnost především

Plány na vybudování nových dodavatelsko-odběratelských řetězců kritických surovin se rýsují na multilaterálních fórech, jakým je například Quad, jenž sdružuje Ameriku, Austrálii, Indii a Japonsko. Na nerosty bohaté státy, jako jsou Austrálie a Indonésie (která má spoustu niklu a velké plány na rozvoj bateriového průmyslu), hodlají vydělávat na surovinovém eldorádu. Důraz při těchto strategických úvahách se podle seattleského think-tanku National Bureau of Asian Research klade na tři věci: „friendshoring“, změnu řízení dodavatelských řetězců z konceptu „just in time“ na „just in case“ a zajištění volných kapacit ke zpracování nerostných surovin.

„Šílená“ státní dotace. Největší zahraniční investice v dějinách Německa budí rozpaky

Americký koncern Intel plánuje do továrny na čipy v Německu investovat 30 miliard eur, ovšem s obří podporou ve výši 10 miliard eur od německých daňových poplatníků

Kolem těžby a zpracování nerostů se to jen hemží nejrůznějšími iniciativami. Čínská dominance, říká australská ministryně nerostných zdrojů Madeleine Kingová, představuje „strategickou výzvu“. V polovině minulého týdne proto její vláda přišla s plánem nakládání se strategickými nerosty, který ji má řešit. Austrálie je největším producentem lithia, třetím největším těžařem kobaltu a světovou čtyřkou v těžbě vzácných zemin – ale v jejich zpracování hraje jen marginální roli. Do roku 2030 se proto chce stát „globálně významným“ zpracovatelem kritických nerostů. „Můžeme sehrát svou roli při budování bezpečnějších dodavatelských řetězců,“ říká Kingová.

Austrálie pod hlavičkou této nové strategie investuje do zpracovatelských projektů 500 milionů australských dolarů. K této sumě je třeba připočíst již existující dvoumiliardový fond na rozjezd projektů zpracování kritických surovin, z něhož se má mimo jiné financovat stavba rafinerie na vzácné zeminy. Letos také australská vláda z národněbezpečnostních důvodů zablokovala snahu jisté čínské entity zvýšit podíl ve firmě zpracovávající vzácné zeminy.

Proti netržním hráčům

Jako bezcelní partner Spojených států Austrálie doufá, že dosáhne na tamní zelené dotace, které prezident Joe Biden zavedl v rámci zákona na snižování inflace. V dubnu se delegace australských podnikatelů vypravila do Tokia v naději, že japonské investice a dlouhodobé odběratelské kontrakty udělají pro australský zpracovatelský průmysl kritických nerostů totéž co pro těžbu železné rudy a plynu. Loni Japonsko zařadilo kritické suroviny mezi jedenáct strategických sektorů, které mohou žádat o státní podporu. V březnu se Japonsko a Amerika dohodly na spolupráci v dodavatelských surovinových řetězcích, mimo jiné při vyvažování vlivu „netržních“ hráčů (čti Číny).

Zlato budoucnosti. Odkud pochází lithium, bez něhož nebude žádná elektromobilita

O zásoby cenného kovu v Kongu svádějí boj Peking, australští těžaři a vláda v Kinshase. Západ se „krvavého lithia“ příliš štítí

Jižní Korea, jež má globální ambice v elektromobilech i bateriích, se zdá být soupeřením mezi Amerikou a Čínou (a dalšími) v této oblasti velmi zranitelná. Jihokorejský prezident Jun Sok-jol již dříve vyhlásil „komplexní opatření na ochranu zdrojů“ a zkraje letošního roku jeho vláda zveřejnila plán na zajištění dodávek kritických nerostů. Cílem je snížit korejskou závislost na dodávkách z Číny z osmdesáti na padesát procent do roku 2030 a zvýšit její schopnost nerostné suroviny recyklovat ze dvou na dvacet procent celkového množství. Jižní Korea uzavřela dohody o spolupráci mimo jiné s Austrálií, Indonésii, Kazachstánem, ale také s Evropskou unií. A připojila se i k Amerikou vedenému mnohonárodnímu Partnerství pro bezpečnost nerostných surovin (MSP), jež vzniklo loni.

Také Tchaj-wan a Indie se pomalu propracovávají k novým strategiím pro zabezpečení kritických nerostů. Největší překážkou je pro všechny čínská nadvláda v jejich zpracování, které je drahé, složité a potenciálně nebezpečné pro životní prostředí. K přeměně vzácné zeminy na finální produkt je zapotřebí desítek metalurgických fází. Z obrovského množství rudy lze také získat jen nepatrné množství kritických nerostů. Před desítkami let udělala Čína ze zpracování nerostů středobod svých průmyslových plánů, ve velkém je dotovala a neohlížela se na ochranu životního prostředí. Její současná dominance odráží tuto desítky let sledovanou strategii.

Její zákazníci vesměs nic nenamítali, když Čína využila svého zpracovatelského monopolu, aby snížila ceny a odradila globální konkurenty. Rizika čínské dominance však sílí. Japonci si to uvědomili už v roce 2010, když jim Čína jako odvetu za roztržku kolem sporných ostrovů pozastavila dovoz vzácných zemin. Loni vyhrožovala zastavením dodávek kritických nerostů dvěma obřím americkým zbrojním kontraktorům – firmám Lockheed Martin a Raytheon Technologies – na protest proti dodávkám amerických zbraní na Tchaj-wan.

Čínská odveta

Ostatní upozornila na nebezpečí vyplývající z existence monopolního zpracovatele covidová pandemie, která celkově odhalila zranitelnost dodavatelských řetězců. Ruská invaze na Ukrajinu poté podtrhla rizika obchodování s potenciálním nepřítelem. Zastavením dodávek zemního plynu evropským zákazníkům se Rusko pokusilo použít tuto klíčovou komoditu jako zbraň. (Kromě toho je Rusko také významným vývozcem niklu a palladia.)

Automobilkám hrozí nedostatek baterií. Rozjely hru o vzácné kovy

Automobilky rýsují smělé plány na přechod k elektromobilitě. Kvůli hrozícímu nedostatku kovů do baterií se rozběhl závod o suroviny

Jedna případová studie však ukazuje, jak je obtížné vybudovat alternativní dodavatelský surovinový řetězec. Po čínsko-japonské roztržce v roce 2010 pověřila japonská vláda tamní obchodní společnost Sojitz, aby podepsala dodavatelské smlouvy s australským producentem Lynas Rare Earths, a podpořila ji levnými úvěry. Čína kontrovala zahlcením trhu vzácnými zeminami za snížené ceny. V Malajsii zesílil politický odpor proti novému zpracovatelskému závodu Lynasu, ačkoli jej Mezinárodní energetická agentura (IEA) označila za zcela nezávadný. Čínská propagandistická skupina podporovaná komunistickou stranou šířila o projektu dezinformace. Lynas přežil jen díky levným úvěrům z Japonska, které do něj nedávno investovalo dalších 200 milionů australských dolarů.

Vzhledem k těmto překážkám a k vysokým nákladům na ekologicky bezpečné zpracování vyžaduje otevření každé nové kapacity dlouhodobou podporu, říká Kingová. Malé firmy těžící vzácné zeminy si nemohou dovolit vybudovat železniční přípojky a další podpůrnou infrastrukturu, jakou disponují obří australské společnosti těžící železnou rudu. Generální ředitelka Lynasu Amanda Lacazeová volá po „důkladném průmyslovém plánování“, které by vyvážilo třicet let čínského strategického uvažování o kritických nerostech. Klíčová bude také spolupráce stejně smýšlejících států, říká John Coyne z canberrského Australian Strategic Policy Institute. Jeho instituce zahájila „Darwinský dialog“, jenž má pomoci zkoordinovat přístup USA, Austrálie a Japonska ke vzácným zeminám.

Jak by mohly odlišné dodavatelské řetězce kritických nerostů vypadat? Podle Coynea by díky investicím a spolupráci mohlo vzniknout něco, co bude odolné, konkurenční a méně závislé na Číně. I k tomuto nepříliš ambicióznímu cíli však vede dlouhá cesta. Čínská dominance je impozantní a vstupní náklady na zpracování vysoké. Dokonce i šéf Raytheonu, největšího světového výrobce řízených střel, minulý týden řekl Financial Times, že mu ukončení závislosti na čínských dodavatelích kritických nerostů připadá „nemožné. (…) Můžeme snížit riziko, ale ne se úplně odpoutat“.