Vybrané články
z týdeníku The Economist

Asymetrické rozpojení

Čína se snaží snížit svou závislost na Západu a zároveň zvýšit závislost Západu na ní.

Asymetrické rozpojení
ilustrační foto | Profimedia.cz

Od samého začátku obchodní války mezi Amerikou a Čínou se investoři, politici i firmy snaží odhadnout, jak daleko a jak rychle se budou dvě největší světové ekonomiky od sebe vzdalovat. Po oznámení, že se čínská alternativní taxislužba Didi Global hodlá stáhnout z newyorské burzy – pouhých šest měsíců poté, co na ni vstoupila –, začíná tato nejistota přinejmenším ve světě financí nabírat jasnější kontury.

Je pravděpodobné, že jejího příkladu budou následovat všechny ostatní firmy z kontinentální Číny, jejichž akcie v celkové hodnotě 2,1 bilionu dolarů se nyní obchodují v New Yorku. A čínská komunistická strana bude souhlasně přikyvovat. Nemyslete si však, že čínští vládcové usilují o finanční izolaci. Protože současně s tím se snaží přilákat do svého finančního systému firmy z Wall Street. Čína, jinými slovy, uplatňuje strategii „asymetrického rozpojení“ – snižuje vlastní závislost na Západu a současně s tím zvyšuje závislost Západu na Číně. Didi nebude posledním příkladem toho postupu.

Přistřižená křídla

Desítky let čínská vláda „svým“ firmám tolerovala snahu získat kapitál na vzdálených trzích a někdy je v tom i podporovala. Když v roce 1993 vstoupila na newyorskou burzu první čínská firma, čínské úřady podporovaly primární úpisy akcií v zahraničí a uznávaly, že americké trhy nabízejí levnější kapitál, sofistikovanější investory a lepší správu a řízení společností. Pekingští regulátoři dokonce přivírali oči nad vratkými právnickými strukturami typu VIE (variable interest entities), které umožňovaly ambiciózním čínským technologickým firmám obcházet obskurní pravidla omezující vstup zahraničních vlastníků.

V posledních dvou letech se nálada v Pekingu změnila. V roce 2019 požádala Alibaba, nejhodnotnější čínská firma obchodovaná na newyorské burze, o zalistování v Hongkongu, jakýsi finanční plán B. Nyní jde Didi ještě dál, když se z New Yorku stáhne úplně. Proslýchá se, že firmu ke změně místa obchodování akcií tlačí čínský Úřad pro dohled nad kyberprostorem (CAC) a patrně se přesune do Hongkongu, který se poslední dobou rovněž dostává pod přímou kontrolu pevninské vlády. Navíc se zdá, že bude zakázáno vytváření nových struktur VIE.

Jednou z příčin této změny je americký zákon (cílený právě na čínské firmy), který vyžaduje, aby zahraniční společnosti odtajnily všechny nepříjemné podrobnosti ze svých auditů, nebo budou vyloučeny z amerických burz. Nemyslete si, že je to pro Čínu nějaká porážka. Peking se v žádném případě neodřízne od globálních financí. Naopak nyní otevírá své trhy a láká západní banky, pojišťovny a správce fondů, aby tam hráli podle čínských pravidel. Mnoho firem z Wall Street teď dostává nové licence a rozšiřuje svoji působnost do Číny. V případě banky JPMorgan Chase vzrostla přeshraniční expozice vůči Číně od roku 2019 o devět procent. Objem čínských akcií a dluhopisů v držení zahraničních vlastníků se za poslední tři roky téměř ztrojnásobil a dosahuje hodnoty 1,1 bilionu dolarů. A přestože čínský prezident Si Ťin-pching vede pod vlajkou „společné prosperity“ válku proti velkým technologickým firmám a magnátům, nateklo během prvních devíti měsíců roku 2021 do pevninských trhů přes sto miliard dolarů nových investic.

Těžko říct ne

Čína doufá, že může mít to nejlepší z obou světů – přístup ke globálním financím a know-how, ale pod vlastním přímým dohledem. Z čínského úhlu pohledu jsou tu jistá rizika. Čínské trhy jsou pro západní hráče do značné míry neprobádaným územím a zahraniční investoři by mohli váhat před většími kapitálovými závazky v obavách z devizové regulace, neférového přístupu čínských regulátorů a rizika vyvlastnění. Ovšem Čína disponuje tak obrovským trhem a takovou hloubkou korporátní scény, že jen málokdo nakonec dokáže říct ne.

Toto asymetrické rozpojení vyvolává dvě otázky. Zaprvé, jestli je dosavadní americký postup účinný. Čím víc trestá čínské firmy, ať už ty zalistované v Americe, nebo ty, které nakupují špičkové americké díly, tím víc Čína rozvíjí vlastní výrobní kapacity, oslabuje americkou dominanci a vytváří alternativy, které mohou nakupovat třetí země. To by mohlo americký vliv ve světě spíš oslabit než posílit. 

Druhou otázkou potom je, kde ještě Čína tuto asymetrickou strategii uplatní. Už nyní ji lze vysledovat v komoditách, s nimiž se nyní víc obchoduje na pevnině, a v technoprůmyslu, kde se Čína snaží vyvíjet vlastní polovodiče. Ovšem nejvíc bije do očí čínská závislost na americkém dolaru, který se používá při většině přeshraničních obchodů a vystavuje Peking riziku sankcí a hrozbě vyloučení. Pokud prezident Si nesnese, aby se akcie alternativní taxislužby obchodovaly v New Yorku, můžeme si vsadit na to, že mu ještě menší radost dělá čínská podřízenost dolaru. A že dělá všechno pro to, aby vybudoval jeho alternativu.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.