OSN vytáhla proti zabijácké umělé inteligenci. Chce zákaz autonomních zbraní ve válkách

Pokud samočinný dron omylem zabije civilisty, kdo za to bude odpovědný? Moderní konflikty přinášejí otázky, na které etika teprve hledá odpověď. Proti robotům-vojákům vznikla i rozsáhlá petice.

Pokud samočinný dron omylem zabije civilisty, kdo za to bude odpovědný? Moderní konflikty přinášejí otázky, na které etika teprve hledá odpověď. Proti robotům-vojákům vznikla i rozsáhlá petice.

Celý článek
0

Punk, zábava a hodně piv. Antoš je splněným snem, říká pivovarnice Grguričová

Ve znaku mají sice letopočet 1578, na historický pivovar si tu ale nehrajou. Antoš ze Slaného sází na moderní speciály a pestrobarevné etikety, které zaujmou na první pohled. A že pivovar vede žena? „Kvůli tomu jsem se ještě s despektem nesetkala,“ říká spolumajitelka Antoše Šárka Grguričová.

Ve znaku mají sice letopočet 1578, na historický pivovar si tu ale nehrajou. Antoš ze Slaného sází na moderní speciály a pestrobarevné etikety, které zaujmou na první pohled. A že pivovar vede žena? „Kvůli tomu jsem se ještě s despektem nesetkala,“ říká spolumajitelka Antoše Šárka Grguričová.

Celý článek
0

Zombie automobilky v Číně: zahraniční továrny jsou „u ledu“, o jejich auta není zájem

Zahraniční automobilky postavily během minulých let v Číně řadu továren na auta se spalovacími motory. Poptávka po klasických autech západních značek ale klesá, a tak továrny vyrábějí aut stále méně.

Zahraniční automobilky postavily během minulých let v Číně řadu továren na auta se spalovacími motory. Poptávka po klasických autech západních značek ale klesá, a tak továrny vyrábějí aut stále méně.

Celý článek
0
Vybrané články
z týdeníku The Economist

Asijský tygr s komunistickou vládou? Už ne Čína, ale Vietnam!

Kdysi chudá, válkou zpustošená východoasijská země se má do roku 2045 zařadit mezi bohaté státy. Ještě se na to ale hodně nadře

Asijský tygr s komunistickou vládou? Už ne Čína, ale Vietnam!
ilustrační foto | Profimedia.cz

Antony To si ve své továrně v provincii Bac Ninh na severovýchodě Vietnamu pyšně vykračuje mezi řadami hučících strojů, které chrlí rozpálené kousky plastu. Jeho společnost Hanpo Vina dodává plastové výlisky do nedaleké fabriky Samsungu a také výrobcům tiskáren, reproduktorů, notebooků a dalších elektronických přístrojů v okolí. Pan To vezme z pultu do ruky pro brazilský trh určenou nabíječku telefonů Samsung a hrdě ji ukazuje. Na její zadní straně je laserem vyleptané dobře známé globalizační razítko: Fabricado no Vietname.

Ten nápis – Vyrobeno ve Vietnamu – zdobí čím dál víc výrobků v mnoha jazycích od doby, kdy se na konci osmdesátých let někdejší komunistická ekonomika začala otevírat a podporovat soukromé podnikání. Od roku 2000 roste vietnamský HDP rychleji než HDP jakékoli jiné asijské země s výjimkou Číny, v průměru o 6,2 procenta ročně.

Země přilákala spoustu velkých zahraničních firem. Co začalo výrobci oděvů jako Nike a Adidas, kteří hledali levnou nekvalifikovanou pracovní sílu, plynule přešlo v boom spotřební elektroniky – produkci zboží s vyšší přidanou hodnotou, která vytváří lépe placená místa pro kvalifikovanější pracovníky. V roce 2020 tvořila elektronika 38 procent vietnamského vývozu zboží oproti čtrnácti procentům z mnohem menšího objemu v roce 2010 (viz graf).

Notebooky, telefony i konzole

Obchodní válka mezi Amerikou a Čínou, která odstartovala v roce 2018, Vietnamu pomohla. V roce 2019 si Vietnam stáhl téměř polovinu z výroby zboží exportovaného do USA, jehož výroba se přesunula z Číny do levnějších asijských zemí (byť část tohoto zboží pravděpodobně tvořily jen upravené čínské výrobky s nálepkou „Vyrobeno ve Vietnamu“).

Přičtěte k tomu rostoucí geopolitické napětí mezi velmocemi, svazující čínské pandemické restrikce a rostoucí náklady na tamní pracovní sílu a není těžké pochopit, proč se tolik firem přesouvá do Vietnamu. Největší dodavatelé Applu, Foxconn a Pegatron, kteří pro něj vyrábějí chytré hodinky, macbooky a další elektroniku, už ve Vietnamu stavějí velké továrny a brzy se nejspíš zařadí mezi největší zaměstnavatele v zemi. Z dalších velkých jmen, která přesouvají značnou část produkce z Číny do Vietnamu, můžeme uvést třeba Dell a HP (notebooky), Google (telefony) a Microsoft (herní konzole).

 

To všechno může vést k ještě rychlejšímu růstu a zbohatnutí milionů Viet­namců. To na oplátku zvyšuje popularitu komunistické strany, která jako státostrana zemi vládne od konce války v roce 1975. Vláda chce, aby Vietnam do roku 2045 zbohatl – tedy aby jeho HDP per capita překročil osmnáct tisíc dolarů ze současných 2800. Částečně toho chce dosáhnout posunem od laciného oblečení ke složitější elektronice, pro jejíž výrobu jsou zapotřebí investice a kvalifikovaná pracovní síla.

Ve prospěch Vietnamu hraje mnoho faktorů. Jeho pracovní síla zůstane mladá a čilá, zatímco ta čínská stárne a zmenšuje se. Země je nadšeným účastníkem více než tuctu dohod o volném obchodu, což jí poskytuje snadný přístup na desítky národních trhů. Vietnamští vůdcové se také tolik nelekají covidu-19. Vietnam zcela otevřel hranice v březnu. V Číně dodnes platí mnoho překážek pro vstup do země.

Stomilionový stát se také může opřít o geografické výhody, například o více než tři tisíce kilometrů pobřeží. A nachází se v těsném sousedství Číny. Díky masivním infrastrukturním investicím – hlavně do nových silnic – dělí vietnamský elektronický klastr pouhých dvanáct hodin jízdy od čínské technologické metropole Šen-čenu. „Nemusíte tady budovat žádné nové dodavatelské řetězce,“ říká operátor jedné z vietnamských průmyslových zón. Šikovná je i schopnost viet­namské vlády udržovat dobré vztahy jak s Čínou, tak s Amerikou.

Hledali, nenašli

Vietnamci před sebou však stále mají spoustu práce, mají-li se jejich továrny posunout výš v hodnotovém řetězci. Vietnamská výrobní základna je stále mnohem mělčí než ta čínská. Zahraniční firmy by rády nakupovaly víc dílů přímo v zemi, protože by to pro ně bylo rychlejší a levnější než je objednávat a dovážet ze sousední Číny. Ale často se stává, že ve Vietnamu prostě nenajdou, co hledají.

Továrna Hanpo Vina, na niž je pan To po právu hrdý, ilustruje nejen, čeho všeho Vietnam už dosáhl, ale také limity jeho úspěchu. Je jedním z mála domácích dodavatelů dílů pro významného zahraničního výrobce. Jeho plastové výlisky jsou však také jedněmi z nejjednodušších součástí telefonů Samsung Galaxy. Stroje na vstřikování plastu se však musely dovézt z Jižní Koreje. Pryskyřice, z níž se plast vyrábí, zase pochází z Číny. Ta vietnamská nesplňuje kvalitativní požadavky Samsungu, připouští pan To. Takový druh výroby je na úplném chvostu elektronického hodnotového řetězce, nabízí hůře placená místa a snáz ho mohou převzít jiné státy s dostatkem nekvalifikovaných dělníků.

Vietnam nemůže ani jednoduše okopírovat úspěchy Číny a Jižní Koreje. Globalizace přestává být v kurzu. Velké trhy stahují výrobu domů. Obchodní dohody znemožňují státní podporu, kterou některé státy využily na cestě z chudoby k prosperitě. Bývalá vietnamská úřednice poukazuje na to, že čínská vláda mohla diktovat podmínky zahraničním firmám, které chtěly prodávat své zboží na obřím čínském trhu. „Ve Vietnamu nemáme takovou moc,“ říká.

Zahraniční investice pomáhají, ale bude trvat, než se naplno projeví jejich přínosy. Příští rok má Samsung v hlavním městě Hanoji otevřít výzkumné centrum. Uvažuje také o tom, že v zemi vybuduje několik továren na čipy. V květnu se vietnamský pre­miér Pham Minh Chính spolu s dalšími lídry z jihovýchodní Asie zúčastnil ve Washingtonu summitu s americkým prezidentem Joem Bidenem. Cesty do Ameriky však využil i ke krátké návštěvě Silicon Valley a tamních centrál Applu, Googlu a Intelu.

Vietnamská vláda musí sehrát svou roli. Dělníků má Vietnam spoustu, ale nadaných vedoucích pracovníků minimum. Vzácní jsou i kvalifikovaní technici. Ve vzdělávání si sice už nyní Vietnam vede lépe, než by mnozí čekali, ale tamní univerzity i technické školy potřebují ještě víc zlepšit. Michael Nguyen, šéf místního zastoupení leteckého gigantu Boeing, který část dílů vyrábí ve Vietnamu, říká, že by jeho firma mohla navázat užší spolupráci s tamními univerzitami, aby si jejich studenti osvojovali znalosti a dovednosti, které Boeing potřebuje.

Má-li Vietnam zbohatnout jako Čína, nemluvě o Japonsku, Jižní Koreji nebo Tchaj-wanu, bude muset masivně investovat nejen do infrastruktury, ale také do svých lidí. 

© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.