z týdeníku The Economist
Arabský svět zasáhla další vlna revolucí. Tentokrát vibruje
Sexuální pomůcky přestávají být na Blízkém východě tabu. Schvalují je už i někteří konzervativní duchovní.

Dokonce i akt vzpoury musí být diskrétní. Na stěně soukromé umělecké galerie v Dubaji, nejživějším městě Spojených arabských emirátů (SAE), se nacházejí kancelářské přihrádky. Obsahují fotografie podomácku vyrobených sexuálních pomůcek: jen fotografie, protože skutečné předměty by mohla dubajská policie zabavit, a podomácku vyrobené jsou proto, že jejich dovoz je zakázaný.
V posledních letech byla napříč celým Blízkým východem prolomena řada sexuálních tabu. Recepční už nekontrolují, zda jsou dvojice sdílející v saúdskoarabských hotelích pokoj sezdané. SAE loni dekriminalizovaly předmanželský sex. Rostoucí poptávka po sexuálních pomůckách odráží postoj žen, které zavrhují představu, že by jejich sexualitu měli ovládat muži.
Čtvrt milionu za vibrátor
Dubajští celníci bedlivě prohledávají zavazadla přijíždějících cestujících, obzvláště Arabek, a zabavují všechny erotické pomůcky. Většina přistižených je propuštěna s výstrahou. Podle místního mravnostního zákona však mohou dostat pokutu až do výše padesáti tisíc dirhamů (293 tisíc korun) a hrozí jim trest odnětí svobody.
Obdobné zákony z koloniálních dob dodnes platí po celém Blízkém východě. Celníci napříč regionem každoročně zkonfiskují tisíce dild, vibrátorů a chlupatých pout. Řada kazatelů tento přístup podporuje. Většina z nich považuje masturbaci za zakázanou. Nejvyšší šíitští ájatolláhové, Alí Chameneí v Íránu a Alí as-Sistání v Iráku, vydali fatwy speciálně zakazující sexuální pomůcky. A hřímají proti nim i sunnitští učenci. Íránští mullové varovali ženy před loupáním lilků, aby jim tato činnost nevnukala nevhodné myšlenky. „Sebeukájení je tu velké tabu,“ říká finská sexuoložka Christina Lindeaová, sídlící v Dubaji.
Ženy však nacházejí způsoby, jak zákazy obejít. Některé obchody se spodním prádlem v dubajských obchodních centrech nabízejí vibrátory jako údajné elektrické masážní pomůcky na obličej. Celosvětová poptávka po erotických pomůckách prudce vzrostla během pandemie. Stejný trend zaznamenali také sexuologové a prodejci na Blízkém východě. Vibrátor nazvaný Deem se online prodává za 85 dolarů a už dvakrát byl vyprodaný.
Vyhledávání erotických pomůcek je jedním z projevů touhy arabských žen po lepším postavení, říká Súra, zakladatelka Mauj, webové stránky provozované Arabkami, jejíž název znamená „vlna“ (sexuální rozkoše) a která prodává Deemy. Na místech, jako je Dubaj, jsou hnacím motorem změny expati, kteří tvoří na devadesát procent dubajské populace.
Není to harám
Svou roli hrají také liberálnější náboženští představitelé. Na rozdíl od svých křesťanských protějšků muslimští duchovní dlouho trvali na tom, že jejich náboženství podporuje sex pro rozkoš, nejen kvůli plození potomků.
Šajch Muhammad Fadlalalláh, vlivný šíitský libanonský klerik, který zemřel v roce 2010, tvrdil, že ženská masturbace není harám, protože při ní nedochází k výronu semene. Dodával, že dilda představují legitimní náhražku v nepřítomnosti manžela, nebo pokud není schopný svou ženu uspokojit. Jeho následovníci dnes argumentují podobně. Ebrahim Desai, sunnitský duchovní z Jihoafrické republiky, je zastáncem erotických pomůcek, pokud je využívají manželé při předehře. Podle některých saúdskoarabských kleriků jsou vibrátory přijatelné, pokud nejsou „invazivní“.
Ženy spouštějí nové platformy, jež propagují sebeuspokojování jako akt ženského osvobození. Online dostupná videa vyplňují informační mezery normalizováním tabuizovaných slov, jako je klitoris (bizr arabsky, čúčúla persky).
Egyptská platforma Love Matters vystupuje proti stigmatu obklopujícímu ženskou sexualitu. „Situace na Blízkém východě se mění,“ vysvětluje Súra. „Bojujeme s kulturou hanby, která ovládá naše těla a životy, a pomáháme ženám vrhat se do prozkoumávání vlastní sexuality.“ Pokud všechno ostatní selže, jiná webová stránka radí: „Použijte prsty. Jsou zadarmo – a nejsou zakázané!“
© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.