Antoine de Saint-Exupéry: Žít znamená pomalu se rodit

Právě uplynulý rok nenechal kámen na kameni a mnohdy zkoušel lidskou odolnost až na samou její mez. Rubrika Tardis si proto zašla promluvit s mužem, který o lidské odolnosti věděl více než dost, francouzským spisovatelem a letcem Antoinem Mariem Jeanem-Baptistem Rogerem, hrabětem de Saint-Exupérym

Antoine de Saint-Exupéry: Žít znamená pomalu se rodit
Antoine de Saint-Exupéry | Profimedia.cz

 Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti

Může západní civilizace přežít šok v podobě pandemie bez trvalých následků?

Jistě. Civilizace je postavena na tom, co po lidech vyžaduje, nikoli na tom, co jim poskytuje. Je to dědictví sdílených názorů, zvyků a vědomostí, jež se po staletí shromažďují. Tyto prvky lze místy obtížně ospravedlnit nějakou logikou, ale samy se postupně ospravedlňují jako cesty, které někam vedou.

A kam tedy vede covid-19?

To nevíme. Ale jediná událost může v člověku probudit bytost, o které do té doby neměl ponětí. Žít znamená pomalu se rodit. A člověka zachraňuje jeho schopnost udělat nějaký první krok. Pak další.

V čem spočívá taková schopnost pomalu se rodit?

„Pokrok“ člověka není nic jiného než postupně získávané poznání, že jeho otázky nemají žádný smysl.

To je na vás netypicky poraženecké, nemyslíte?

Poraženecké… Nespravedlivost porážky spočívá ve faktu, že staví své nejnevinnější oběti do role bezcitných kompliců. Za takovou porážku nelze dohlédnout – na to, co člověk obětoval, na povinnosti, jež si stroze plnil, na jeho sebedisciplínu a ostražitost. To jsou věci, které žádný bůh bitvy nebere v potaz.

Hodně se mluví o osudu lidské svobody – ať už ve vztahu k tomu, co lidi děsí (jako je virus), nebo naopak k tomu, co je láká (jako sociální sítě). Jakou podobu bude svoboda mít v budoucnosti?

Já znám pouze jedinou svobodu, a tou je svoboda mysli.

Můžete být konkrétnější, monsieur?

Pokud chcete stavět loď, nemá cenu přesvědčovat ostatní lidi, aby sbírali dřevo, přidělovat jim úkoly a kontrolovat je. Je lepší naučit je touze po obrovské nekonečnosti oceánů.

Co soudíte o internetu a změnách, které lidem přinesl?

Přeprava pošty, přeprava lidského hlasu, přeprava blikajících obrázků – všechny ty úžasné vymoženosti směřují, stejně v tomto století jako ve všech předcházejících, k větší pospolitosti mezi lidmi.

A když ne? Často vidíme pravý opak.

Žádný stroj nemůže člověka izolovat od velkých problémů přírody. Naopak, vrhá jej do nich o to hlouběji.

Co nám tedy schází k tomu, abychom k větší míře pospolitosti skutečně směřovali?

Jenom takový člověk pochopí a docení, co je jeho farma nebo jeho vlast, který pro tu farmu nebo zemi obětoval kus sebe sama, bojoval o její záchranu, snažil se ji zkrášlit. Jen tehdy se jeho srdce naplní láskou k takové farmě nebo zemi.

Už vidím, co si budou naši čtenáři myslet, když se v ekonomickém časopise dočtou o lásce…

Jak cenné by bylo jakékoli přesvědčení, které by nepřinášelo žádné utrpení? A navíc, milovat neznamená koukat jeden na druhého, ale hledět stejným směrem.

Jak lze takového stavu dosáhnout? Máte recept?

Stavitel pozná, že dosáhl dokonalosti, ne ve chvíli, kdy už katedrále nejde nic přidat, ale když už nezbývá nic, co by bylo lze ubrat.

Jak se taková chvíle pozná?

Hromada kamení přestane být hromadou kamení v tu chvíli, kdy se na ni jediný člověk podívá s myšlenkou na katedrálu. Ale nelze smysluplně popsat katedrálu popisem kamenů, jež ji vytvářejí. A stejně tak nelze smysluplně popsat lidstvo popisem vlastností jednotlivých lidí.

Kde je v tom všem místo pro jakýkoli optimismus?

Víte, čím je poušť krásná? Tím, že někde v ní se ukrývá oáza.

Týdeník hrot

  • Bankrotáři: paralely příběhů Bárty a Mičky
  • Zabal to, Warrene! „Věštec z Omahy“ by měl odstoupit
Objednat nyní