Ano, pane ministře

Vláda novelu pandemického zákona vůbec nepotřebuje. Je to jen další nesmysl z hlavy neschopného legislativního náměstka

Ministr zdravotnictví Válek v době nástupu do úřadu působil jako sympatický popleta, kterému je nicméně jasné, že očkování nemá být povinné, protilátky v krvi mají být stejným důkazem prodělání covidu jako pozitivní PCR test a brutální diskriminace neočkovaných v přístupu k veřejným službám je nepřijatelná.

Dnes je všechno jinak. Povinné očkování pro seniory a vybrané profesní skupiny bylo zcela zbytečně protahováno do krajnosti a protilátky nejsou uznávány dodnes, kdy už to není třeba, protože tu diskriminaci nezrušil Válek, ale Nejvyšší správní soud, před nímž nakonec vláda couvla.

Co se s Válkem děje, asi nejlépe pochopíme při sledování osudu novely pandemického zákona. Tu hodila vláda na Válkův návrh do rozjitřené atmosféry jako bombu. V době netrpělivého očekávání konce zbytečných represí si ministři chtějí zavést pro sebe právo zavádět další represe, které byly dosud možné jen v rámci nouzového stavu a pod kontrolou poslanců. A ke všemu nafurt. Je to průzračně jasné dílo ministerského náměstka, kterého Válek zdědil a který se svou právní erudicí blamoval před všemi soudy, k nimž se jím sepsaná opatření kdy dostala. Celkem se nedá divit, že vyvolal každodenní demonstrace před parlamentem, obstrukční válku ve Sněmovně a nakonec ho ke dnu prozatím poslali vládní senátoři.

Cirkus se vrátil do dolní sněmovny. Úplně zbytečně. Vláda ten zákon nepotřebuje, a jestliže Válek tvrdil, že bude muset žádat vyhlášení nouzového stavu, aby ochránil chudáky staříky v sociálních zařízeních, lze se obávat, že tato moudrost vypadla z hlavy téhož legislativního náměstka, protože je to samozřejmě nesmysl. Sněmovna senátní veto snadno přehlasuje a opět se ukáže, že politiku neřídí ministři, ale náměstci. Jak už říkal svého času Petr Nečas, seriál Ano, pane ministře není žádnou parodií, ale hraným dokumentem.

Podobné je to zřejmě s rozhodnutím ministerstva zdravotnictví povolit třetí, posilující dávku vakcinace pro děti od dvanácti let i přes nesouhlas Státního úřadu pro kontrolu léčiv, který konstatoval, že nejsou k dispozici údaje, které by dokazovaly, že přínosy jsou větší než rizika.

Rozhodlo stanovisko rozhodně ne nezávislé vakcinační společnosti, jejíž šéf Chlíbek vede Válkovu poradní radu pro covid. To vše v situaci, kdy praxe vyvrátila zvěsti, že omikron dostává děti do vážného stavu častěji než dřívější varianty. Na jipkách jich rozhodně nepřibylo. Celkový poměr mladých lidí do 24 let se pohybuje vytrvale kolem tří procent. Potřebuje snad Válek posilovat dojem, že kope za farmafirmy? Nejspíše ne, ale někdo to evidentně potřebuje.

Je pravda, že špatný služební zákon znemožňuje nastupujícím ministrům obklopit se lidmi, jimž mohou důvěřovat, že nekopou za jinou partu, či dokonce za něčí privátní zájmy. Podstatnější však je, že nastupující ministři ani nemají dopředu připravený takový okruh lidí, jejichž pomoci by mohli využít. A to nejen v resortu zdravotnictví. Pak se ale nemohou divit, že to s nimi může rychle špatně dopadnout.