Americký ústup otevřel dveře do Afghánistánu Číně. Říši středu z toho plyne více rizik než výhod
Čína musí v Afghánistánu spoléhat na nevěrohodné spojence a nutit je do mnohdy nepřirozených rolí. To je situace velmi podobná té, z níž právě utíkají poslední Američané.
Jaký je nejoblíbenější terč vtipů, jež si na konci srpna vyprávěli čínští komunisté? Točí se kolem překotného úprku Američanů a jejich spojenců z Afghánistánu poté, co zemi ovládlo hnutí Tálibán. Že by se Spojené státy mohly učit od Afghánistánu stran rychlosti předání moci jednou politickou garniturou garnituře druhé. Tak to psal na Twitteru Chu Si-ťin, šéfredaktor deníku Global Times. List navzdory svému názvu razí tvrdou nacionalistickou ideologii zcela v tónu, jejž udává prezident Si Ťin-pching.
Vezmeme-li v potaz geopolitickou rivalitu Číny a Spojených států, je škodolibá radost jednoho nad neúspěchem druhého pochopitelná a o americký neúspěch jde nepochybně. Navíc je doplněn o diplomatickou satisfakci: v prosinci nechal Kábul vyhostit více než deset čínských špionů, z nichž většina předstírala výkon civilního povolání, například učitelské angažmá v některé z nově vznikajících škol.
Není tedy divu, že na oficiálních místech v Pekingu vyvolala překotná snaha amerického prezidenta Bidena zachránit si tvář (zatímco jeho afghánský protějšek Ghaní si zachraňoval holý život) svého druhu euforii. Bylo to však nadšení přechodné a zkalené nástupem nové reality, v níž bude Čína muset řešit podstatně více afghánských rizik, než bylo dosud zvykem.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
