Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, říká analytik Miroslav Zámečník.
Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, říká analytik Miroslav Zámečník.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Vítězem ankety Zákon roku pro byznys je zavedení komunitní energetiky, bodovala také flexibilita trhu práce. Propadákem je naopak návrh regulace dohodářů. Ten je podle Tomáše Prouzy, ředitele Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, nepoužitelný.
Vítězem ankety Zákon roku pro byznys je zavedení komunitní energetiky, bodovala také flexibilita trhu práce. Propadákem je naopak návrh regulace dohodářů. Ten je podle Tomáše Prouzy, ředitele Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, nepoužitelný.
Americká tajná služba CIA má velký podíl na tom, že Ukrajinci byli na ruskou invazi dobře připraveni. Těžila přitom i z mnoha operací, které v dobách studené války proti Sovětskému svazu prováděla.
Nebýt americké Ústřední zpravodajské služby (Central Intelligence Agency, CIA), válka na Ukrajině by nejspíš skončila dříve, než začala. Byli to američtí zpravodajci, kteří ukrajinskému prezidentu Zelenskému loni krátce před začátkem ruské invaze prozradili plány Rusů na obsazení letiště Antonov nedaleko Kyjeva. Mělo posloužit jako opěrný bod pro provedení bleskového útoku na ukrajinskou metropoli, od jejíhož ovládnutí si Vladimir Putin sliboval změnu politických pořádků v zemi.
Díky informacím CIA se Ukrajincům podařilo rychlému vítězství Rusů zabránit. Americká rozvědka, jejímž hlavním cílem je práce s informacemi týkajícími se národní bezpečnosti a zahraničních zájmů Spojených států, se tak neoficiálně stala jakousi „šedou eminencí“ prezidenta Zelenského v rozpoutaném konfliktu.
Když koncem letošního ledna odcestoval do ukrajinského hlavního města současný ředitel CIA William J. Burns, málokoho to zaskočilo. Smyslem návštěvy bylo informovat ukrajinského lídra Zelenského o tom, co Rusové podle Američanů na východě napadené země v příštích týdnech a měsících chystají. Podobně jako před samotným začátkem invaze i nedávno CIA informovala Zelenského v kritickém okamžiku: krátce před spuštěním masivního útoku na Bachmut.
Mít mocnou CIA na své straně je pro ukrajinského prezidenta zásadní výhodou. Za více než 75 let provedla služba stovky operací. Její zkušené operativce formovaly jen těžko nahraditelné zkušenosti studené války.
Řadu ambiciózních plánů a aktivit CIA v posledních letech odtajnila veřejnosti, často šlo o ty obestřené nejrůznějšími spekulacemi a konspiračními teoriemi. I v aktivitách na samotné hranici představitelnosti měla CIA „zaseknuté drápky“. Kterých deset bylo těch vůbec nejdivočejších?
CIA (neformálně jen jako Agency) jako zpravodajská služba s vnějším působením operuje především v zahraničí a její působení na domácí půdě je striktně limitováno. Služba vznikla po druhé světové válce, v roce 1947, z rozhodnutí prezidenta Harryho Trumana. Jejím hlavním úkolem je získávání, analýza a zpracovávání informací a na rozdíl od domácí, kriminální FBI nemá žádné pravomoci související s vymáháním zákona.
Na domácí půdě se ale starala i o přísné utajení některých experimentálních vládních projektů. Takovým byl například projekt s kódovým označením 1794, jenž od padesátých let označoval aktivity americké armády usilující o vývoj experimentálního letounu talířovitého typu. Ten měl být schopen jak levitovat nehnutě na místě, tak dosahovat čtyřnásobku rychlosti zvuku. Letoun schopný dosáhnout výšky deset tisíc stop (přes tři tisíce metrů) měl cestu z New Yorku do Miami překonat za 24 minut. Koncem roku 1961 po řadě neúspěšných pokusů ale americká vláda ambiciózní projekt odpískala.
Jeden z velkolepých utajovaných projektů americké vlády se odehrával v Grónsku, aniž by o tom tamní vláda měla tušení. V šedesátých letech Američané v zamrzlých oblastech ostrova správně spadajícího pod Dánskou korunu spustili projekt, jehož cílem bylo vybudovat ukrytá odpaliště jaderných střel hluboko pod ledem. CIA pro projekt zvolila krytí v podobě imaginárního vědeckého pracoviště s názvem Camp Century.
Skutečným záměrem ale bylo zbudování podzemní základny vybavené vlastním jaderným reaktorem, jež by hostila 600 raket středního doletu Iceman schopných zasáhnout území Sovětského svazu atomovými zbraněmi.
Mezi lety 1959 a 1961 na stavbě pracovalo přes 150 techniků a inženýrů z Thule, letecké základny Američanů v Grónsku. Výsledkem bylo utajované podzemní město se zázemím pro 200 vojáků vybavené vlastní železnicí. Základna, o jejíž existenci neměla dánská vláda ponětí, fungovala nerušeně sedm let. Roku 1966 byla uzavřena kvůli nestabilitě z důvodu posunů ledovcové krusty. Veřejnost se o její existenci dozvěděla až v roce 1997, když dánský parlament zveřejnil poznatky získané na základě vlastního vyšetřování.
Jedním z nejzáhadnějších projektů, na nichž CIA během minulého století pracovala a které i dnes poskytují potravu milovníkům nejrůznějších konspiračních teorií, je projekt MK-ULTRA. Zpravodajci v něm měli studovat způsoby (chemické, biologické, technologické i radiační), kterými by teoreticky bylo možné manipulovat lidmi a ovládat jejich chování. Cílem bylo i zjistit, zda by tyto prostředky mohly být prakticky využity při zpravodajských operacích.
O projektu, jenž byl do určité míry v konfliktu s Ústavou Spojených států, se zachovaly jen kusé informace. Probíhat měl od padesátých do šedesátých let. V roce 1973 měl veškerou dokumentaci zlikvidovat ředitel CIA Richard Helms. Roku 1977 se programem zabývala komise amerického senátu pro tajné služby. Ta odhalila zapojení více než třiceti univerzit a institucí. Testovat účinky drog a chemických látek, včetně syntetické halucinogenní drogy LSD, měla CIA bez jejich vědomí na amerických občanech.
Služba posléze uznala, že operace měla jen minimální vědecký dopad a vyhodnocováním experimentů se nezabýval kompetentní vědecký personál. Podle novináře Stephena Kinzera, autora knihy Poisoner in Chief: Sidney Gottlieb and the CIA Search for Mind Control (2019), měl projekt zahrnovat dokonce i psychické mučení a elektrošoky. K experimentům údajně docházelo na trestancích.
Nejeden ufolog „zamáčkl slzu“ v roce 2013, kdy CIA „propálila“ skutečný účel projektu Area 51 (oblast 51), oblíbené mezi milovníky záhad a setkání třetího druhu. Podle dokumentů agentury totiž rozsáhlá a veřejnosti i v současnosti uzavřená oblast o rozloze 134 čtverečních kilometrů nehostila zajaté mimozemšťany či jejich létající talíře, ale od roku 1955 se v ní testovaly experimentální letouny, přičemž šlo nejprve o legendární špionážní letadlo U-2 a později o stíhací letoun F-117 Nighthawk, vybavený technologií Stealth.
Skutečný účel oblasti nedaleko solné pláně Groom Lake a Nellisovy letecké základny v Nevadě, nad níž lidé desítky let spatřovali záhadné objekty, Američané odhalili v reakci na požadavek v souladu s právem na informace ze strany Národního bezpečnostního archivu Univerzity George Washingtona z roku 2005.
Tajným projektem, který měl do Spojených států po druhé světové válce přilákat talentované nacistické vědce, aby jejich tajemství nepadla do rukou Stalinova Sovětského svazu, byla operace Paperclip (v překladu kancelářská svorka). Spekuluje se, že v rámci poválečného kupčení s poznatky zůstala nepotrestána řada nacistických zločinců.
Asi nejznámějším jménem, které se Američanům v rámci operace podařilo naverbovat, byl raketový inženýr Wernher von Braun, pozdější otec amerického vesmírného programu.
Severoatlantická aliance se během studené války zabývala tím, jak uchránit Evropu v případě sovětské invaze. CIA přišla s možným řešením v podobě utajované operace Gladio (italsky meč). Ta počítala s vytvořením utajovaných paramilitárních a partyzánských oddílů, které by v případě sovětského útoku zůstaly pod civilním krytím na území obsazeném nepřítelem (počítalo se se zeměmi jako Itálie, Belgie nebo Francie), kladly ozbrojený odpor a prováděly diverzní akce.
Tajemstvím přitom tyto jednotky, jejich výcvik a hromadění výzbroje nebyly pouze pro Sovětský svaz, ale často i pro vysoce postavené armádní představitele třetích zemí, kde měly operovat. Prvním, kdo existenci jednotek Gladio představil veřejnosti, byl zesnulý italský premiér Giulio Andreotti v roce 1990.
V pamětech je zmiňuje i někdejší ředitel CIA William E. Colby. Výhodou jednotek Gladio podle něj bylo to, že byly připravovány a zásobeny dopředu, čímž odpadla nutnost složité logistiky a výcviku či vysazování na území nepřítele po zahájení konfliktu. Odtajněné dokumenty lze v současnosti nalézt v databázi na internetovém portálu The Black Vault.
Ještě předtím, než roku 1969 NASA slavila úspěchy s prvním člověkem na Měsíci, se Američané zabývali plány na stavbu dvojice strategických lunárních základen. V roce 1959 navrhli vytvořit na Měsíci vojenskou základnu s trvalou posádkou. Plán dostal krycí název Project Horizon.
Američané rovněž v teoretické rovině uvažovali o vybudování lunárního bombardovacího systému, který by byl schopen z měsíčního povrchu zasáhnout náložemi prakticky jakékoli místo na Zemi.
V roce 1959 US Airforce dokonce provedlo studii zvažující odpálení jaderné nálože v blízkosti měsíčního povrchu. Podle jejího vedoucího pracovníka, fyzika z Illinois Institute of Technology Leonarda Reifella, bylo hlavním záměrem takového výbuchu ohromit svět tím, čeho jsou Spojené státy schopny. Plány odhalil roku 2000 v rozhovoru s The New York Times.
V boji proti komunismu americká CIA neváhala využít i „krásnou“ literaturu. Konkrétně šlo o román Doktor Živago ruského velikána Borise Pasternaka. Kniha byla v zemi zakázána kvůli – podle politbyra – příliš svobodomyslnému obrazu bolševické revoluce.
Američané vycítili potenciál díla coby nástroje propagandy a do Ruska se jim podařilo propašovat asi tisícovku výtisků speciálního miniaturního vydání. Uvádějí to dokumenty, které agentura odtajnila v roce 2014.
Romány se sovětským občanům předávaly například na světovém veletrhu v Bruselu v roce 1958. CIA si od Pasternakova opus magnum slibovala, že jeho četba v Rusku zažehne antikomunistické nálady.
CIA vyvíjela i experimentální zbraně. Podle novinářů listu The New York Times mezi koncem padesátých a začátkem sedmdesátých let agentura investovala tři miliony dolarů do vývoje jedů, biochemikálií a šipkových ručních zbraní. Někdejší ředitel agentury William E. Colby v září 1975 existenci těchto projektů dosvědčil před zvláštním výborem amerického senátu zabývajícím se tajnými službam.
Podle Colbyho nesl program kódové označení M. K. Naomi a běžel až do února 1970. Colby senátorům předvedl jeden z prototypů: poloautomatickou pistoli s elektrickým motorkem schopnou téměř bezhlučně vystřelit šipku, která obsahovala jed a vnikla by do krevního oběhu cíle a zabila jej během pouhých minut, aniž by zanechala stopy.
Podle Colbyho vyvíjela CIA šipky schopné zasáhnout cíl až na vzdálenost sto metrů.
Mezi lety 1959 a 1960 zástupci Sovětského svazu objížděli světové země s výstavou prezentující jeho největší průmyslové a ekonomické výdobytky. Byl mezi nimi i Lunik (známý také jako Luna), sovětský vesmírný modul schopný dosáhnout povrchu Měsíce jako první v historii (dvě úspěšné mise a přistání zařízení na Měsíci Sověti realizovali roku 1959).
Aby Američané vyrovnali tehdejší náskok Sovětů ve vesmírných závodech, rozhodli se Lunika dočasně získat a prozkoumat během převozu. Agenti CIA v přestrojení jedné noci přesvědčili řidiče kamionu převážejícího satelit z města do města, aby si odpočinul v hotelu. Pronikli do automobilu, zařízení rozebrali, důkladně nafotili a opět složili. Dokonce úspěšně padělali i plombu tak, že Sověti o akci podle odtajněných dokumentů neměli ani tušení.
Únos Lunika pomohl USA identifikovat slabá místa vesmírného výzkumu Sovětů a vytyčit cíle i časovou osu, což Američanům nakonec pomohlo největší zemi světa v kosmických závodech úspěšně předehnat.
CIA (Central Intelligence Agency)
