Boje v africkém Sahelu vyhnaly 1,5 milionu lidí z domovů. Není to zdaleka jen vina džihádistů.
Západní vlády dlouho řešily, zda cena, kterou za intervenci v nebezpečných částech světa zaplatí, není větší než hrozící riziko. V únoru podepsaly Spojené státy mírovou dohodu s afghánským Tálibánem. Americe však hrozí, že jen co se vymanila z jednoho konfliktu, mocenské vakuum v africkém Sahelu ji vtáhne do dalšího.
Sahel, 6400 kilometrů dlouhý pás pod saharskou pouští, kde panuje mírné klima, se potýká s nevídanými potížemi. Ve vnitrozemí to máte do jakéhokoliv města daleko a žijí tu především nomádi. Stát tu nemá v podstatě žádnou moc a veřejné služby de facto neexistují. Sahelské pohraničí je nebezpečné už dlouho: pouhá 3,5 procenta populace severní a západní Afriky žije ve vzdálenosti do deseti kilometrů od mezinárodní hranice, ale mezi lety 1997 a 2019 došlo právě v těchto místech k deseti procentům úmrtí způsobených střelnou zbraní.
Na územích nikoho zapouští v současné době kořeny džihádisté. Poté, co se podařilo vytlačit Islámský stát z Blízkého východu, začal se znovu šikovat v Sahelu. Čas od času spolupracuje s al-Káidou, jindy spolu obě skupiny bojují. Cílem džihádistů je rozsévat hrůzu a zabírat území. Dopouští se proto takových zvěrstev, jako byla vražda mentálně postiženého muže, do jeho mrtvoly umístili bombu, aby na jeho pohřbu připravila o život sedmnáct pozůstalých. V roce 2019 zahynulo v Sahelu v bojích nebo v důsledku teroristických činů 4800 lidí, což je šestkrát více než v roce 2016. Dalších 3900 lidí přišlo o život letos.
Aktuální nárůst konfliktů nelze přičíst pouze islamistům. Etnické milice, jako jsou Dan Na Ambassagou („lovci věřící v Boha“) a Koglweogo („strážci divočiny“), se v lednu 2019 podílely na 17 procentech úmrtí. Vlády Mali a Burkiny Faso údajně pomohly vyzbrojit skupiny proto, aby bránily civilisty. Ve skutečnosti tyto skupiny zabíjejí především Fulby, příslušníky početné muslimské menšiny. Současná situace přiměla některé Fulby k tomu, aby se připojili k džihádistům nebo zformovali vlastní milice. Zabíjení připravilo v centrálním Sahelu o domov 1,7 milionu lidí. V roce 2020 opustily každý den svůj domov tři tisícovky lidí.
Armády všeho druhu se občas brutálním způsobem pokoušejí získat nadvládu. Vojáci z Burkiny Faso, Mali a Nigeru každoročně povraždí stovky civilistů. OSN má v Mali v současné době 15 tisíc příslušníků mírových sil. (V oblasti, konkrétně v Mali je také čtyřicítka Čechů, kteří slouží v rámci výcvikové mise EU a před pár dny převzali dokonce velení mise.) Francie má v Sahelu 5100 vojáků, kteří by měli bojovat s džihádisty. Amerika 1200, přičemž se jedná převážně o příslušníky zpravodajských služeb a zásobování – Donald Trump nicméně zvažuje, že by jich část stáhnul. Prokázal by tím džihádistům službu. Ti totiž 3. června ztratili během francouzského zásahu ve spolupráci s americkými tajnými službami vůdce regionální sítě al-Káidy Abdelmaleka Droukdeleho.
Porůznu rozmístěných jednotek však není dost na to, aby dokázaly kontrolovat celou oblast, která má stejnou rozlohu jako Indie. Aby tamní africké vlády vytlačily džihádisty, budou muset začít vládnout. Místní obyvatelé touží kromě bezpečí také po pracovních místech a zdravotní péči. Avšak vzhledem k únavě, kterou Západ po neúspěších nejen v Afghánistánu pociťuje, mohou země Sahelu v úsilí o vybudování vlastních národů očekávat ze zahraničí jen velmi omezenou pomoc.