Vybrané články
z týdeníku The Economist

Afghánské fiasko. USA nechávají zemi napospas Tálibánu

Nejdelší americká válka končí drtivou porážkou. Američané nechávají Afghánistán v katastrofálním stavu napospas Tálibánu.

Afghánské fiasko. USA nechávají zemi napospas Tálibánu
ilustrační foto | Profimedia.cz

„Chci se bavit o veselých věcech!“ protestoval Joe Biden zkraje července, když se ho novináři ptali na blížící se stažení posledních amerických jednotek z Afghánistánu, které mělo proběhnout v následujících týdnech. Není divu, že chtěl změnit téma: Američané bojovali v Afghánistánu dvacet let. Válka je vyšla na více než dva biliony dolarů. Připravila o život jak jejich vlastní lidi, tak desítky tisíc Afghánců – vojáků i civilistů. Žalostné americké dobrodružství končí, aniž by čehokoli dosáhlo.

Ano, al-Káida, která tím, že útoky z 11. září plánovala ze základen na afghánském území, válku vyvolala, už nemá v zemi výraznou moc, přesto nebyla úplně zlikvidována. A to je zhruba tak všechno. Další protiamerické teroristické skupiny, včetně odnoží Islámského státu, v Afghánistánu dál působí. Tálibánští fanatici, kteří ukrývali Usámu bin Ládina a které Američané po 11. září odstavili od moci, zaznamenali děsivý comeback. Kompletně ovládají polovinu země a reálně hrozí, že získají i zbytek. Demokratická prozápadní vláda živená americkou krví a penězi je zkorumpovaná, všeobecně očerňovaná a připravená kdykoli ustoupit.

Tálibán s Američany podporovanou vládou teoreticky jedná o mírové dohodě, podle které by měli povstalci složit zbraně a místo bojů se podílet na reformovaném politickém systému. Silná americká podpora vlády, finanční i vojenská (v podobě pokračujících náletů na pozice Tálibánu), by mohla v kombinaci s mohutným tlakem na stoupence povstalců, jako je Pákistán, uspět a vést ke vzniku dohody o sdílení moci. I kdyby k tomu došlo (šance jsou mizivé), byla by to depresivní podívaná. Tálibán by trval na směřování k zaostalé brutální teokracii, kterou zavedl v době, kdy byl u moci: ženy se nesměly vzdalovat z domovů, dívky nesměly chodit do školy a byly vyměřovány tvrdé tresty za přestupky jako například nošení nesprávného oblečení nebo poslouchání špatné muziky.

Je mnohem pravděpodobnější, že se Tálibán místo jakékoli snahy o uzavření dohody pokusí využít vybojovaná vítězství a současnou vládu svrhne silou. Už teď obsadil většinu venkova a vládní jednotky se drží v zásadě jen ve městech. Příslušníci demoralizovaných vládních jednotek opouštějí své posty. Jen minulý víkend jich ze severovýchodní provincie Badachšán dezertovalo do sousedního Tádžikistánu tisíc. Tálibánu se zatím nepodařilo obsadit a udržet žádné větší město. Je možné, že nedisponuje dostatečným množstvím lidí, kteří by se o to mohli na řadě míst zároveň pokusit. Mohou mít v plánu vládu pomalinku dusit, místo aby se na ni bezhlavě vrhli. Síla setrvačnosti je očividně na jejich straně.

Vyplněné vakuum

Jak se bude Tálibán snažit využít získanou výhodu a vláda bude bojovat o život, čeká nás přinejmenším zintenzivnění občanské války. Vakuum zanechané Američany se budou snažit vyplnit další země: Čína, Indie, Írán, Rusko a Pákistán. Najdou se tací, kteří budou posílat peníze a zbraně spřáteleným vojenským velitelům. Výsledkem bude další krveprolévání a destrukce v zemi, jež je vláčená z jednoho válečného konfliktu do druhého už čtyřicet let. Těm, kteří se obávají možných odvetných opatření proti místním, kteří tlumočili Američanům, uniká celkový obraz: Amerika zanechává bezmála čtyřicetimilionovou populaci země napospas strašlivému osudu.

Nemuselo to takhle skončit. Posledních šest let pomáhalo necelých deset tisíc amerických vojáků a stejný počet vojáků z ostatních členských zemí NATO (včetně Česka) afghánské armádě udržovat status quo. Počet amerických obětí klesl v podstatě na nulu. Válka, která dříve cuchala americkým voličům nervy, ztratila politický náboj. Od chvíle, kdy se Joe Biden ujal úřadu, rozumně se soustředil na hrozbu, kterou představuje Čína a Rusko. Množství amerických vojáků v Afghánistánu se natolik snížilo, že už nepředstavovalo zásadní téma. Nová americká administrativa považuje dlouhodobý pat za důkaz toho, že už není potřeba v Afghánistánu dál zůstávat. Jenže pro Afghánce, které chránili Američané a ostatní západní vojáci před Tálibánem, byl tento pat nesmírně vzácný.

Čeká nás dlouhá debata o tom, do jaké míry stažení jednotek oslabí americkou důvěryhodnost a prestiž. Amerika navzdory svému bohatství a vojenské síle nejenže nedokázala vybudovat silný a soběstačný afghánský stát, ale nezvládla ani porazit odhodlané povstalce. K velkému překvapení a hrůze afgánských představitelů navíc Američané už nehodlají dál krýt záda svému údajnému spojenci: místní vládě. A nepřátelské režimy, jako je ten čínský nebo ruský, si toho všimnou – stejně jako američtí přátelé.

Afghánistán ale není druhý Vietnam. Afghánská válka se nikdy neocitla ve středu pozornosti Pentagonu ani amerického národa. Americké jednotky operovaly v Afghánistánu o poznání déle než ve Vietnamu, ale počet obětí je podstatně nižší. A také se vždy zdálo, že další události, válkou v Iráku počínaje a globální finanční krizí konče, byly podstatnější než to, co se právě dělo v Kandaháru. Američtí politici a odborníci si tak dlouho lámali hlavu s tím, zda zůstat, nebo odejít, že když teď stažení konečně přišlo, nemůže nikoho překvapit. Nezasvěcení je dokonce vnímají jako další známku americké slabosti, jež je už dlouhou dobu patrná.

Vše při starém

Ať už je stažení překvapivé, nebo ne, pro Afghánce představuje katastrofu. V roce 2001 řada z nich doufala, že Američané ukončí dvacet let trvající občanskou válku a zbaví je dusivé doktrinářské teokracie. Nějaký čas se zdálo, že by se tak mohlo skutečně stát. Dnes jsou však životy běžných Afghánců ve větším nebezpečí než kdy dřív: podle odhadů OSN byl počet obětí mezi civilisty v loňském roce téměř o 30 procent vyšší než v roce 2001, kdy americká ofenziva začínala. Ekonomika není o nic větší, než byla před deseti lety. A mulláhové nestojí jen před branami Kábulu, jejich vrazi jsou uvnitř a zabíjejí šíity, sekularisty a ženy na důležitých postech – zkrátka kohokoli, kdo nezapadá do jejich omezeného pohledu na svět.

Amerika nikdy nemohla vyřešit všechny afghánské problémy, ale opustit zemi ve stejném stavu, v jakém ji našla, je neúspěch, který nutí k zamyšlení.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Ze státního se nenajíš 
  • Jak si koupit partaj
Objednat nyní