Afghánistán den poté. Největším ekonomickým hybatelem je opium
Správa země má dnes k funkčnosti dále než v roce 2002. Důvodem číslo jedna je opium.
Plán amerického prezidenta Joea Bidena stáhnout do podzimu (skoro) všechny vojáky z Afghánistánu sklidil hodně kritiky z geostrategického zorného úhlu. V očích západních komentátorů pochopitelně převažuje starost, co ústup z neúspěšné mise nadělá se vztahem jejich zemí k NATO a zbytku světa. Trochu ve stínu těchto starostí zůstal jiný problém: Co se stane s Afghánistánem?
Tomu se měla minulý pátek začít věnovat konference v Istanbulu. Jejím deklarovaným cílem bylo dohodnout podmínky, za nichž se současná vláda a Tálibán podělí o moc v zemi. Tálibán však v půli dubna dal vědět, že se mu do jednání nechce. Jakkoli to může znít absurdně, má takový postoj svoji logiku. Na konferenci mají jeho lidé málo co získat; jejich síla je v terénu.
V hlavní roli mák
Dnešní hnutí Tálibán ani není složeno ze studentů, jak jeho paštský název naznačuje, ani není hnutím. Je to mocenská klika zhruba 150 hord volně propojených banditů. Konzervativní výklad hanífovské školy islámského práva, nad jehož dodržováním vedení Tálibánu bdí, přitom působí stále častěji jako pouhý nástroj moci než jako cíl sám o sobě, jak tomu bylo v letech devadesátých.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot