Vybrané články
z týdeníku The Economist

A vy jste z Marsu?

Rudá planeta může mít nedotčený ekosystém. Pozemšťané by ho neměli zamořit.

A vy jste z Marsu?
Mars, vizualizace | Profimedia.cz

Když nepočítáme Zemi, je Mars nejprozkoumanější planetou sluneční soustavy. Krouží kolem něj satelity. Po povrchu se šinou rovery. A vzhledem k tomu, že právě probíhá několik nových misí a další jsou na spadnutí, dost možná se už brzy dočkáme toho, že bude na marsovském nebi rachotit helikoptéra.

Za veškerým tímto úsilím stojí naděje, že by Mars, stejně jako Země, mohl podporovat život – nebo jej podporoval v minulosti. Čím je technologie dostupnější a raketová technika lacinější, tím víc lidí se chce zapojit do pátrání po tom, co by se mohlo stát Biosférou 2. Mars platil zpočátku za provincii Spojených států a Sovětského svazu. Japonsko se jej neúspěšně pokusilo prozkoumat v roce 1998. Evropa vyslala jeho směrem první misi v roce 2003 a Indie v roce 2013. Letos 20. července se k nim připojily Spojené arabské emiráty a o tři dny později – devět let od předchozího neúspěšného pokusu – také Čína. Nebude trvat dlouho a dočkáme se i soukromých letů.

Lidská kontaminace

Pod nadšením však probublávají obavy. Pokud je Mars přece jen sterilní nebo pokud zde v nějaké fázi existoval dnes už vyhynulý život, pak pravděpodobně příliš nesejde na tom, co lidé planetě provedou a že ji kontaminují pozemskými bakteriemi. Pokud však Marťané existují, byť by měli podobu bakterií (nebo podobně nízké formy života), znamenalo by to, že je Mars nedotčený ekosystém. Ti, kdo by jej rádi zkoumali, by proto měli jak z morálních, tak vědeckých důvodů našlapovat velice opatrně.

Astrobiologové rozlišují při potenciálním kontaktu s mimozemskými formami života, kterým se u pasu nepohupují paprskomety, dva druhy rizika. Prvním je „odchozí kontaminace“, k níž dojde tehdy, kdy se nechají pozemské mikroorganismy popovézt vesmírnou sondou a v cílové destinaci se zabydlí. Druhým je „příchozí kontaminace“, která nám dělá starosti z opačného důvodu: že by vzorky vracející se na Zemi s sebou mohly přinést mimozemské mikroby.

První riziko už není pouze teoretické. Vědci předpokládají, že rovery a přistávací moduly zafungovaly na Marsu jako nositelé desítek tisíc mikroskopických pozemšťanů. Před radiací chráněné samotnými sondami se tyto bakterie pravděpodobně nacházejí ve stavu vegetativního klidu – mrtvé ovšem nejsou.

Aby mohlo dojít k příchozí kontaminaci, musely by se nám vrátit vzorky z Marsu. K tomu ještě nedošlo. Nejnovější americký rover je však navržen tak, aby dokázal ukládat vzorky marsovských hornin, které by měla mise v roce 2031 dovézt zpět na Zemi.

Příchozí kontaminace je tou méně znepokojivou. Děsivé prognózy, podle kterých by mohly marsovské viry nakazit lidstvo, ignorují fakt, že se jejich biochemie bude od pozemských organismů s největší pravděpodobností natolik lišit, že to nebude vůbec možné. Hnidopichy by snad mohly uklidnit zapečetěné laboratoře. 

Odchozí kontaminace představuje větší problém. V určitých kruzích panují obavy z možného narušení marsovského ekosystému. Lidé mají podle nich morální povinnost nezdevastovat další planetu. Jiné trápí vědecké dopady. Život na Marsu, ať už existující nebo vyhynulý, by mohl představovat jeden z nejdůležitějších objevů v dějinách biologie. Rizika kontaminace by mohla narušit poznání tohoto mimořádného vědeckého pokladu.

Planetární problém

Jednotlivé státy jsou na základě Kosmické smlouvy z roku 1967 povinny brát tato rizika vážně. Smlouva však není nijak zvlášť konkrétní a umožňuje jednotlivým vesmírným agenturám nastavovat vlastní pravidla. I to je lepší než nic. S rostoucím počtem zemí mířících na Mars je však oficiální, globální přístup čím dál nutnější.

Zvážit by zasloužila celá řada nápadů. Někteří se zasazují o řízení rizik a kladou největší důraz na opatrnost při zkoumání těch částí Marsu, kde je pravděpodobnost výskytu života nejvyšší, přičemž pro nevlídnější oblasti by uplatňovali nižší standardy. Příznivci „vratného průzkumu“ zastávají názor, že by lidstvo mělo v případě, že objeví známky života, vyhledat a odstranit sondy, které už skončily na marsovském povrchu, a s nimi i jejich mikrobiálními pasažéry. A měli by se stejnými pravidly jako představitelé jednotlivých států řídit i individuální, soukromí cestující?

Představa mezinárodní spolupráce není v současné době zrovna populární. To ale nevadí: I tak bychom to měli zkusit. Nacionalismus a protekcionismus se mohou rozplynout jako pára nad hrncem a lov ufonů je práce na desítky let. Protiopatření nemusí být nákladná – ze zkušeností vyplývá, že zvýší cenu sondy maximálně o deset procent. Jen těžko totiž přijdete se skutečně planetárním problémem, jako je zajištění, aby jedna forma života z jedné planety nekontaminovala nějakou jinou.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Chytrá karanténa pro hloupé lidi
  • A teď Česko zezelená
Objednat nyní