48 hodin života
Zaorálkův nápad zavírat neposlušné hospodské na 48 hodin za mříže není originální. Kdysi to samé na disidentech zkoušel generál Lorenz.
Ministr kultury Lubomír Zaorálek je proslulý tím, že mluví rychleji, než myslí. Tentokrát ho rozzlobili krachující hospodští, kterým se nechce zavírat restaurace tehdy, kdy to nařídila vláda. Řešení je podle něj prosté: Stačí nevycválané živnostníky chytit pod krkem a pohrozit jim, že skončí na 48 hodin v cele předběžného zadržení. Nápad je to jistě velmi pěkný, ovšem naprosto nezákonný a protiústavní. Ďábel se jako obvykle skrývá v detailu: Nezavřít hospodu není trestným činem, což mezitím potvrdila i policie, a tak za to nelze nikoho zbavit svobody, byť jen na 48 hodin.
Mimochodem stejně jako „Veliký Zao“ uvažovali v letech 1988 a 1989 let šéfové StB a federálního ministerstva vnitra – Alojz Lorenz, František Kincl a Karel Vykypěl, když dostali od strany za úkol zarazit protirežimní protesty. Před každým výročím, během kterého se daly čekat demonstrace, nechali preventivně „zhaftnout“ lídry opozice a posadit je na 48 hodin do cely. Potkalo to třeba Havla, Dienstbiera, Bendu, Pitharta, Uhla...
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
