Bankovní systémy potřebují výrazně posílit ochranu před riziky, která přinesly nové technologie, blockchain a umělá inteligence
Bankovní systémy potřebují výrazně posílit ochranu před riziky, která přinesly nové technologie, blockchain a umělá inteligence
Francouzský státní koncern EdF netrpělivě čeká na rozhodnutí české vlády, kdo postaví až čtyři nové bloky v jaderných elektrárnách Temelín a Dukovany. Jde o zakázku za stovky miliard korun. Od zakázky Hinkley Point v Británii z roku 2016 by se pro EdF jednalo teprve o druhý zahraniční projekt v Evropě.
Francouzský státní koncern EdF netrpělivě čeká na rozhodnutí české vlády, kdo postaví až čtyři nové bloky v jaderných elektrárnách Temelín a Dukovany. Jde o zakázku za stovky miliard korun. Od zakázky Hinkley Point v Británii z roku 2016 by se pro EdF jednalo teprve o druhý zahraniční projekt v Evropě.
V současné době neexistuje udržitelná varianta, která by mohla nahradit tradiční letecká paliva z fosilních zdrojů, tvrdí americký think-tank.
V současné době neexistuje udržitelná varianta, která by mohla nahradit tradiční letecká paliva z fosilních zdrojů, tvrdí americký think-tank.
Nečekaně výrazné vítězství euroskeptika Geerta Wilderse věští, že Evropu brzy čekají až příliš zajímavé časy.
Za minulé uprchlické krize bylo běžné popisovat odmítavý postoj velké části veřejnosti i politiků v nových středoevropských členských zemích EU jako znak určité nevyspělosti, kdežto „vítací kultura“ měla naznačovat pravý opak. Kdo už tehdy považoval tento názor za mylný a tvrdil, že je jen otázkou času, kdy absorpční schopnost i v oněch „pokročilých“ společnostech narazí na politické limity, měl pravdu.
Ještě větší vhled prokázali ti, kteří tvrdili, že „přílišné tlačení na progresivistickou pilu“ vyvolá protireakci. A dodávali, že bude mít pro Evropu největší důsledky, pokud k ní dojde v členských zemích, které jsou čistými přispěvateli do rozpočtu Unie.
Takže není divu, že nečekaně výrazné vítězství euroskeptického Geerta Wilderse a jeho Strany pro svobodu (PVV) v nizozemských volbách vyvolalo jak záplavu blahopřání od krajní pravice a populistů ze všech koutů Evropy na straně jedné, tak poprask mezi eurokraty v Bruselu a stranami hlavního proudu v klíčových zemích na straně druhé.
Jde o hodně. Wilders může být předjezdcem něčeho opravdu velkého, protože politicky se obdobné formace jako PVV vzmáhají i ve dvou základních pilířích Unie: v Německu a ve Francii.
Zlobivým netto příjemcům je možné připomenout klasickou filmovou hlášku „neživíš, tak nepřepínej“, neboť z čistě finančního hlediska by jejich případný odchod z Unie byl rozpočtovou úsporou, kdežto Británie přes všechny vratky peníze přisypávala. Nizozemsko je po Německu, Francii a Itálii čtvrtým největším netto plátcem, což je úplně jiná opera, která činí z této země disproporčně důležitého hráče.
Takoví Maďaři jsou podle průzkumů mínění členy Unie vcelku rádi a věří v ni konzistentně o dost víc než Češi. Viktor Orbán sice tradičně vyvádí eurokraty z míry, ale ani on přes všechnu rétoriku nechce, aby Maďarsko přišlo o penězovod, čítající podle rozpočtu EU z loňského roku 460 eur na obyvatele.
My Češi představujeme separátní kategorii. Máme také kladné saldo transferů z Bruselu, v přepočtu 270 eur na hlavu za rok 2022, což není málo, a jde o lidsky snadno představitelnou „užitečnou“ částku.
Ovšem co je to proti stovkám miliard, jež každoročně plynou (hlavně ve formě dividend) z Česka do zahraničí. Je sice hloupost něco takového srovnávat, ale přesto se to s oblibou dělá a navozuje to představu, že když se věci sečtou, saldo vychází v náš neprospěch.
Už hezkých pár let jde ve veřejném prostoru o velmi oblíbené téma, které dovede vyvolat vášně a „spravedlivé vlastenecké rozhořčení“. Nedodává se ale, že loňských 331 miliard vyplacených do zahraničí na dividendách a úrocích nepředstavuje nic mimořádného, když to porovnáváme s celkovým objemem zahraničního kapitálu investovaného v Česku, který ke konci minulého roku představoval na akciích přes čtyři biliony korun a na dluhových instrumentech dalších tři čtvrtě bilionu.
Každý chápe, že šest procent na termínovaném vkladu není při současné inflaci nic moc, ale že oněch 331 miliard je – vztaženo k přímým zahraničním investicím ve formě akciového kapitálu a investorských půjček – v podstatě stejné procento, to dochází málokomu. Když na to lidi upozorním, ošívají se, ba i zlobí. Téměř všichni jsou zaraženi.
Připustit, že je to pro „uzrálé“ investice něco naprosto normálního a že je takový výnos ve srovnání se zmíněným termínovaným vkladem vlastně málo, se nehodí do zažitého obrazu Čechů jako nebohých obětí se zlatýma ručičkama a chytrými hlavičkami, vysávaných cizáky.
Silně rozvinutý euroskepticismus a hluboké ignorantství, pokud jde o finanční vztahy mezi Českem a zbytkem světa, dělají z případného českého referenda o členství v EU „ruskou ruletu“. Že by czexit byl dokonalým gólem do vlastní brány, je jasné. V Česku by se to ale mohlo stát mnohem spíše než v Maďarsku, Polsku nebo na Slovensku.
Politicky výbušná témata dovedou voliče přimět k hlasování, jehož výsledku později litují. Brexit je klasický příklad. Dneska je to ve Spojeném království „common knowledge“, ale není cesty zpět.
Geert Wilders sice téma referenda o vystoupení z taktických důvodů v závěrečných fázích kampaně utlumil, stejně jako protiislámskou rétoriku, nicméně i tak jej můžeme označit za předskokana budoucího vývoje v „evropském jádru“.
V posledním standardním Eurobarometru (červenec 2023) dávali Nizozemci jasně najevo, že jak na evropské, tak na národní úrovni je nadprůměrně „žere“ Wildersovo velké téma: imigrace. Vymykají se také silným důrazem na ekologii a klimatickou politiku. Naopak hospodářskou situaci nijak zvlášť neřešili, zato bydlení je trápilo na evropské poměry disproporčně (viz graf).
Jestli existuje něco jako politický kalkul, tak do červnových eurovoleb si s Wildersem žádná z mainstreamových stran nezadá. Pak se uvidí, jak dopadnou volby v Německu, kde je populistická AfD na druhém místě. A ve Francii to možná vyjde Marine Le Penové… Přidejte Itálii a máte spolu s Nizozemskem čtyři největší plátce.
„Projekt EU“ stojí a padá s tím, jak se k němu stavějí ti, kteří jej platí. I kdyby měli peněženky zcela otevřené a myšlení strategické, na druhé straně Atlantiku je pravděpodobný Trumpův comeback a na východní hranici opět přesvědčivě obhájí (v diktatuře je to snadné) Putin.
Žijeme snad až v příliš zajímavé době.
