Čína je v současnosti hlavní ekonomickou hrozbou pro evropský průmysl, zejména pro automobilový sektor, který čelí laciné čínské konkurenci při výrobě elektromobilů. Už měsíce se hovoří o tom, že Evropská unie musí uvalit vysoká cla na čínské elektrické vozy. V této atmosféře nicméně přiletěl čínský prezident Si Ťin-pching na první evropské turné od vypuknutí covidu-19.
Výběr zemí je netradiční a velmi symbolický. Po návštěvě Paříže, při níž si obě země formálně připomínají šedesát let od navázání francouzsko-čínských diplomatických styků a Si má po boku Emmanuela Macrona s Ursulou von der Leyenovou hledat možnosti mírového řešení na Ukrajině (pro Peking k nepříjemnému tématu elektromobility a cel zřejmě nedojde), zamíří do Orbánova Maďarska.
Pro Orbána to znamená pochvalu pro jeho politiku, protože podunajská země je dlouhodobě otevřená čínským investicím – BYD už vyrábí elektrické autobusy ve městě Komárom, další továrnu na osobní elektromobily postaví v Szegedu a v Debrecínu vybudovala velkou fabriku na akumulátory čínská jednička CATL.
Navíc Maďarsko, i když je dlouhodobě Bruselem kritizováno za omezování občanské společnosti, bude od července předsedat Radě EU. Návštěva šéfa čínských komunistů v Budapešti je tak pořádnou politickou fackou Evropské komisi v Bruselu.
Aby toho nebylo málo, Si navštíví i Bělehrad. Symbolika je také jasná, 25 let po bombardování čínské ambasády v Bělehradu silami NATO. Při leteckém útoku zemřeli 7. května 1999 tři čínští novináři. Aliance i Spojené státy se následně oficiálně omluvily za nedopatření a chybu navigátora, nicméně americko-čínské vztahy to výrazně poškodilo. Říše středu si každoročně připomíná tragickou událost jako „zločiny NATO“.
Německý ekonomický týdeník Wirtschaftswoche v souvislosti s cestou šéfa asijské velmoci zdůraznil, že čínská státní média považují celou Evropskou unii za přímého vazala Ameriky – závislost Bruselu na Bílém domě navíc od začátku války na Ukrajině roste – a podle toho také vůdce čínské ekonomiky s evropskou sedmadvacítkou jedná.
Bez většího respektu a hlavně z pozice ekonomické síly. Říše středu už ovládla těžbu a zpracování klíčových surovin pro nástup nových technologií, lithia, kobaltu nebo grafitu. Rovněž masivně investuje do sektorů, v nichž leží výnosná budoucnost, včetně výroby nejmodernějších čipů. Také v rámci dobývání vesmíru už dávno přeskočila Rusko a šlape na paty i Americe.
Typickým příkladem je způsob, jakým Peking ponížil Paříž kvůli iniciativě uvalit evropská cla na čínské elektromobily. Začal šetřit dumping francouzských výrobců koňaku, aby potrestal zemi galského kohouta za jeho ekonomickou drzost. Na oplátku má Brusel zveřejnit šetření možného čínského dumpingu na produkci elektromobilů letos na podzim.
Čína se ale nemusí z pozice své ekonomické síly ani dlouhodobé strategie nikoho bát. Tím méně Evropy, která je tradičním přeborníkem v neplodných debatách o tom, jak zlepšit svou konkurenceschopnost dalším přijímáním nových regulací.
